Tento název dostala tato kasárna (blok B IV – č. 26 na městském plánu) od wehrmachtu, který zde byl ubytován v letech 1939 a 1940. V dobách Rakouska sloužila tato kasárna, která se nachází v jihovýchodní části Velké pevnosti, jako sklad potravin.
Špinavě šedá budova se nachází naproti Magdeburským kasárnám, hlavní vchod je naproti Kavalíru 2, staré armádní pekárně.
Během existence ghetta byli v těchto kasárnách ubytováni pracující muži. Kasárna také sloužila jako jedna z centrálních kuchyní. Pitná voda se musela částečně čerpat ze studny stojící na dvoře. Voda byla znečištěná a způsobovala infekční nemoci.
Otec Dagmar Lieblové byl ubytován v těchto kasárnách.
Po válce byla kasárna využívána československou armádou. Po invazi států Varšavské smlouvy v srpnu 1968 zde byla umístěna jednotka sovětské armády. Členové německé mírové služby museli každý den cestou do kolumbária (kde pracovali) projíždět svými autobusy VW kolem kasáren a byli při tom zvědavě sledováni vojákem Rudé armády, který stál na stráži u vchodu.
V devadesátých letech byla kasárna armádou opuštěna. Dnes se v kasárnách nacházejí dva obchody, vnitřní nádvoří a ostatní prostory postupně chátrají. Stavba je ve velmi špatném stavu, celý areál je ve velmi zchátralém stavu.
