Neurath (2. února 1873 - 14. srpna 1956) pocházel z württemberské úřednické rodiny, která byla povýšena do baronského stavu. Po maturitě na gymnáziu studoval práva v Tübingenu a Berlíně, po dokončení doktorátu v roce 1892 vstoupil do württemberské soudní služby a v roce 1901 nastoupil na ministerstvo zahraničí jako soudcovský čekatel. V roce 1903, již ženatý, byl přidělen na ministerstvo zahraničí v Londýně. 1909 legační rada, 1914 rada velvyslanectví v Konstantinopoli. Poté polní služba jako důstojník v záloze. V roce 1917 se Neurath, vedoucí civilního kabinetu württemberského krále a člen Nejvyšší soudní rady, po revoluci vrátil do zahraničních služeb. V roce 1919 byl akreditován jako vyslanec v Kodani a od roku 1922 zastupoval Německou říši jako velvyslanec na Quirinalu v Římě a od roku 1930 v Londýně. Dne 2. června 1932 byl jmenován členem říšského ministerstva zahraničí, tzv. kabinetu barona Papense.
Když se nacisté chopili moci, zůstal Neurath v tomto kabinetu, do NSDAP vstoupil až v roce 1937 a v září 1939 získal čestnou hodnost SS Gruppenführera. Během Fritschovy krize 4. února 1938 musel ustoupit konkurenčnímu Ribbentropovi a zůstal říšským ministrem bez portfeje, který byl v listopadu 1939 jmenován také do Říšské rady obrany. Po odtržení zbytku Československa 18. března 1939 byl Neurath jmenován říšským protektorem v Čechách a na Moravě, kde měl zastupovat politiku Říše, ale faktickou vládní moc musel přenechat státnímu tajemníkovi K. H. Frankovi a na podzim 1941 byl nahrazen Heydrichem a získal čestnou hodnost SS-Obergruppenführera.
Neurath byl 1. října 1946 před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku shledán vinným ve všech bodech obžaloby a odsouzen na 15 let. V roce 1954 byl propuštěn kvůli očnímu onemocnění. Zemřel o dva roky později.
