Spisovatelská činnost H. G. Adler se narodil 2. července 1910 v Praze v Čechách. V letech 1930 až 1935 studoval hudbu, literaturu, umění, filozofii a psychologii na Německé univerzitě v Praze.
Po získání doktorátu v roce 1935 se stal sekretářem a učitelem v pražské Uranii a pracoval pro Český rozhlas (vysílání v německém jazyce).
Od srpna do prosince 1941 byl v židovském pracovním táboře Velká Losenice-Sázava. Poté pracoval až do deportace v likvidační skupině Židovské náboženské obce v Praze. Se svou ženou a dalšími příbuznými přišel 8. února 1942 do Terezína. Jeho žena, lékařka a chemička, vedla až do deportace do Osvětimi ústřední lékařskou laboratoř. Adler sám zastával pouze méně významné funkce, byl komorníkem, členem setniny, pomocníkem v kanceláři, stavěl provizorní stavby atd. Ve volném čase často přednášel.
14. října 1944 dorazil s manželkou a její matkou do Osvětimi. Obě ženy byly ještě týž den zavražděny v plynové komoře. Adler prošel cikánským táborem, než byl 28. října 1944 deportován do Niederorschelu, vedlejšího tábora Buchenwaldu. 16. února 1945 přišel do Langenstein-Zwieberge, rovněž vedlejšího tábora Buchenwaldu. 9. dubna se vyhnul evakuaci tábora a 13. dubna 1945 byl osvobozen.
22. června byl Adler v Praze a brzy navštívil Terezín, kde mu Leo Baeck předal tašku s poznámkami, které mu byly svěřeny. Od července do prosince pomáhal Adler jako vychovatel a učitel Przemyslu Pitterovi, který se hned po válce staral o židovské děti v rychle zřízených domovech a brzy poté zachraňoval německé děti z českých táborů.
Od října 1945 do února 1947 byl Adler zaměstnancem židovských muzeí v Praze, kde se věnoval především budování archivu z období pronásledování a tábora v Terezíně.
V této době vedl Adler akci iniciovanou organizací Merkaz Hechaluz, jejímž cílem bylo shromáždit dokumenty a materiály zachráněné z tábora a dopravit je do Palestiny. Akce nebyla dokončena, ale řada materiálů byla převezena do Jeruzaléma.
Krátký životopis
Ceny, ocenění
Dílo
