Leo Baeck se narodil 23. května v Lešně (dnes Leszno/Polsko) jako syn rabína Samuela Baecka a jeho manželky Evy (rozené Placzek). Vyrůstal se čtyřmi sestrami.
Baeck navštěvoval gymnázium Johanna Amose Comenia ve svém rodném městě a získal humanitní vzdělání. Od raného věku byl vychováván v židovské kultuře a náboženství.
Touha stát se rabínem zavedla Baecka k jeho vzorům Jacobu Levymu (1819–1892) a Heinrichu Graetzovi (1817–1891) na konzervativní „Židovsko-teologický seminář“ ve Vratislavi (Wroclaw).
Baeck navštěvoval i filozofický seminář na univerzitě ve Vratislavi.
Pro další studium filozofie, historie a filozofie náboženství se přestěhoval do Berlína. Začal studovat rabínství na liberální „Lehranstalt für die Wissenschaft des Judentums“ (Vzdělávací institut pro židovská studia).
Baeck získal doktorát u svého mentora Wilhelma Diltheye (1833–1911) a publikoval svou velmi ceněnou disertační práci na téma „Spinozovy první vlivy na Německo“. Na podzim téhož roku odchází jako mladý rabín do Opole.
Baeck se stává rabínem velké židovské obce v Opole.
Oženil se s Nathalií Hamburger, vnučkou svého předchůdce v úřadu.
Baeck se přestěhoval do Duisburgu a vydal nábožensko-filozofické dílo „Das Wesen des Judentums“ (Podstata židovství). Jeho publikace je koncipována jako odpověď na dílo Adolfa von Harnacka „Podstata křesťanství“. Stává se předním představitelem židovského liberalismu.
Baeck se stává rabínem v Düsseldorfu.
Je povolán jako rabín do Berlína a pracuje v nově postavené synagoze ve Fasanenstraße. Kromě toho se stává lektorem na „Vysoké škole vědy o židovství“.
Během první světové války se Baeck stává polním rabínem na západní a východní frontě.
Baeck přebírá řadu reprezentativních úkolů v židovské komunitě v Berlíně a v této funkci působí jako kontaktní osoba pro politické představitele Výmarské republiky. Zahajuje křesťansko-židovské rozhovory, na jejichž formování má jako řečník významný podíl. Cílem tohoto diskusního kruhu je mezireligiózní a kulturní porozumění mezi židy a křesťany v Německu.
Je jmenován odborníkem na židovské záležitosti na pruském ministerstvu kultury.
Baeck se stává předsedou Všeobecného německého svazu rabínů. Daří se mu vytvořit kooperativní vztah mezi ortodoxním a liberálním křídlem svazu.
„Bnei-Brith-Loge“ (Synové smlouvy), židovská humanistická a charitativní organizace, ho jmenuje prezidentem.
Baeck je členem „Ústředního svazu německých občanů židovského vyznání“, palestinského základního fondu „Keren Hajessod“, „Ústřední charitativní organizace německých Židů“ a „Židovské agentury“.
17. září: Po převzetí moci národními socialisty se židovské asociace a komunity spojují do „Reichsvertretung der Deutschen Juden“ (Říšské zastoupení německých Židů), celostátní židovské reprezentativní organizace. Baeck je jednomyslně zvolen jejím předsedou. Podniká četné zahraniční cesty, aby upozornil na situaci Židů v Německé říši.
Navzdory několika příležitostem k emigraci zůstává Baeck ve své komunitě, aby pomáhal německým Židům v letech diskriminace a pronásledování. Organizuje emigraci Židů.
I. Listopad: Z Německa emigruje židovský náboženský filozof Martin Buber. Baeck se tak stává posledním vysokým představitelem židovského náboženství v Německu. II. 9./10. listopadu 1939: V důsledku atentátu na Ernsta von Ratha jsou v noci během listopadového pogromu příslušníky SA zničeny téměř všechny synagogy v Berlíně, včetně té, kde působil Baeck, ve Fasanenstraße. Po pogromu již není „Říšské zastoupení Židů“ svobodně zvoleným orgánem. Baeck však zůstává předsedou „Říšského svazu Židů“ v Německu, který byl ustanoven a zřízen nacistickým režimem.
Marně protestuje proti uzavření „Vysoké školy vědy o židovství“ tajnou státní policií (Gestapem).
„Říšské sdružení Židů v Německu“ je Gestapem uzavřeno. Baeck je spolu se svou rodinou deportován do terezínského ghetta. Tam podporuje vězně přednáškami a kázáními.
Rudá armáda osvobozuje Terezín. Baeck přežívá, i když s ním bylo krutě zacházeno. Jeho čtyři sestry v ghettu zahynuly. Červenec: Baeck se usazuje v Londýně.
Baeck se stává předsedou „Rady Židů z Německa“ (Council of Jewish from Germany) a „Světové unie pro progresivní židovství“ (World Union for progressive Judaism).
Baeck založil „Institut pro výzkum dějin židovství v Německu od osvícenství“, který byl později pojmenován po něm.
Baeck se v celém Německu zasazuje o smíření a dialog mezi Židy a křesťany. Obnovení dialogu mezi náboženskými skupinami, který inicioval v roce 1919, je pro něj zpočátku důležitější než potrestání viníků genocidy evropských Židů.
Kromě svých reprezentativních funkcí zahájil Baeck rozsáhlou pedagogickou činnost na různých univerzitách v Evropě a USA.
2. listopadu: Leo Baeck umírá v Londýně.
viz také: Leo Baeck Institute New York
