Oskar Baum byl přítelem Kafky a Broda. Často se setkával nejen s nimi ale i s dalšími spisovateli Pražského kruhu. Při jednom z těchto setkání byl objeven jeho vlastní spisovatelský talent, který Stefan Zweig v roce 1928 popsal takto: „Oskar Baum jednou vyprávěl ve společnosti svých rovněž slavných pražských přátel Franze Kafky, Werfela a Broda některé ze svých příběhů, a to s takovou plasticitou a dojetím, že Max Brod, tento nejužitečnější a nejoddanější přítel ze všech přátel, je rychle stenografoval a poprvé předal veřejnosti. Vznikla tak kniha a ta kniha se stala úspěchem.“ Jednalo se o svazek novel, vydaný v roce 1908 s předmluvou přítele Broda pod názvem „Uferdasein, Abenteuer und Alltägliches aus dem Blindenleben von heute“ (Žití na břehu, dobrodružství a každodenní život slepých v dnešní době). Baum znal život slepých lidí, protože v jedenácti letech oslepl. Zkušenost slepoty je jedním z velkých témat jeho literatury, ale zdaleka ne jediným. Jeho hlavní dílo, román „Die Tür ins Unmögliche“ (Dveře do nemožného) z roku 1920, se zabývá biblickým motivem: vykoupením všech lidí jedním člověkem, který na sebe bere vinu světa. Dalším důležitým tématem pro věřícího Žida Bauma je vztah mezi Židy a vyznavači jiných náboženství v nově vzniklé Československé republice a sílící nacionalismus. K moci se v sousedním Německu dostali nacisté, což Baum literárně zpracoval v románech „Dva Němci“ z roku 1934 a „Lid tvrdého spánku“ z roku 1937. Po Mnichovské dohodě se Baum pokusil emigrovat, což se mu však nepodařilo. Krátce předtím, než měl být deportován do terezínského ghetta, zemřel Oskar Baum na následky operace střev. <#špatný link#>[nbsp]
