Hugo Friedmann se narodil 10. dubna 1901 ve Vídni a 10. října 1942 byl z Vídně deportován do Terezína. Odtud byl 28. září 1944 deportován do Osvětimi a později do Dachau, kde 15. ledna 1945 zemřel.
Hugo Friedmann během svého pobytu v terezínském ghettu (jak uvádí Käthe Starke ve své knize „Der Führer schenkt den Juden eine Stadt“ – „Vůdce daruje Židům město“) přednášel o umělecké topografii a prováděl prohlídky města. Pracoval jako knihovník v ústřední knihovně. V této funkci vytvořil 26stránkový rukopis s názvem „Kunstführung durch Theresienstadt“ (Umělecká prohlídka Terezína), který se dochoval. Úvodem se tento rukopis zabývá stavební a uměleckou historií Terezína. Původně byly k rukopisu připojeny ilustrace (nakreslené Alfredem Bergelem), z nichž Käthe Starke zachránila mnoho, a které jsou dnes vystaveny v rámci výstavy „Das Theresienstadt-Konvolut“ (Terezínský sborník).
Friedmannův rukopis z listopadu 1943 je úžasným dokumentem, a to nejen z hlediska urbanistického uznání, ale také jako neobvykle citlivý popis opevněného města. Působivě demonstruje schopnost odolávat nelidským životním podmínkám a ponižování prostřednictvím duševní kreativity. Krutá realita ghetta, od které má odvádět pozornost zájem o historii městského plánování a umělecké vnímání architektury, je zmíněna pouze na několika místech dokumentu, např. v popisu měšťanského domu: „Často jsem, naplněn odporem k tvrdosti a nesnesitelnosti života v ghettu, utíkal před touto rokokovou fasádou a čerpal zde rozptýlení, útěchu a naději.“
Friedmannův přednáškový rukopis je pravděpodobně vůbec prvním uměleckohistorickým oceněním opevněného města. Jeho úvahy o Terezíně, stejně jako jeho pozorování a závěry, se zaměřují na celou strukturu města, na topografický, stavebnětypologický a stylověhistorický popis. Jelikož archiválie v ghettu nebyly přístupné, byly jako zdroj informací zahrnuty ústní tradice z kruhu vězňů. Tak vznikly poučné historické a charakteristické detaily. Dozvídáme se například, že měšťanské domy měly ještě štukovou výzdobu, byly zdobeny cechovními znaky a měly polygamní barevné provedení. Friedmann poukazuje na „pozoruhodnosti“ pevnosti jako města osvícenství, například na to, že zde chybí veškeré katolické symboly. Není zde například žádný kříž, povinná trojice ani sloup sv. Jana Nepomuckého. Na žádném domě není obrázek Madony.
Cenné informace z Friedmannova rukopisu se týkají také procesu výstavby pevnosti. Na vyrovnávání terénu a pálení cihel se podílely císařské pluky, převážně Chorvaté. Podle Friedmannových údajů byla konstrukce základů v naplavené půdě provedena pomocí dubových pilotů a na nich položených dubových roštů, na které byla položena zděná výztuž. Osídlení civilního obyvatelstva proběhlo, jak uvádí Friedmann, podle předpisů a bylo spojeno s mnoha výhodami, jako například osvobozením od daní, osvobozením od vojenské služby nebo bezplatnými stavebními plány, mimo jiné pro občany České Lípy, kteří byli postiženi požárem.
Koncepce pevnosti vycházela ze vzorů z Holandska a Francie a také ze starověkého římského castra (vojenského tábora).
