Matka Petra Ginze nebyla Židovka, a proto byla rodina pronásledována po etapách. Petr musel do terezínského ghetta odejít dne 24. října 1942, jeho mladší sestra Eva ho následovala v roce 1944 a otec až krátce před koncem války v roce 1945.
Petr se od dětství vyznačoval velkým zájmem o mnoho věcí. Již jako žák židovské obecné školy v Praze se pokoušel psát příběhy. Ve dvanácti letech napsal román ve stylu Julese Vernea s vlastními ilustracemi. V Terezíně se dostal do „Jedničky“, kde ředitel ústavu Valtr Eisinger navrhl zavedení samosprávy chlapců. Petr k této instituci významně přispěl týdeníkem „Vedem“, který redigoval. Jeho četné texty, ilustrace a volné kresby zahrnují mnoho žánrů – verše, zprávy, reportáže, úvahy, ale také romantické povídky a seriály, kresby, akvarely a linoryty s dokumentačním charakterem vedle výtvarných děl zcela libovolné obrazotvornosti.
V jeho tvorbě se odrážejí dvě neoddělitelné složky jeho osobnosti: racionální, přemýšlivá tvář redaktora a komentátora a zasněná duše chlapce, který z tábora v Terezíně utíká do lákavého, tajemného světa. Neustále studoval: angličtinu, historii, zeměpis, knihy náročných autorů. Pravidelné a přesné páteční vydání časopisu „Vedem“ považoval za otázku prestiže. Jen díky němu vycházel „Vedem“ až do léta 1944. Petr Ginz byl 28. září 1944 deportován do Osvětimi, kde zahynul.
