Dne 13. června 1942 byli do Terezína deportováni poslední z celkem 750 Židů z českého města Kolín jako odplata nacistů za atentát na Reinharda Heydricha. Mezi nimi byla i tehdy patnáctiletá Hana Greenfield a její rodina. Hana v ghettu dočasně pracovala jako pomocná síla v kuchyni na jedné z farem.
Při pozdější deportaci do Osvětimi (pravděpodobně v prosinci 1943) byla Hana oddělena od své rodiny. Přišla do terezínského rodinného tábora. V létě 1944 se zde prováděly selekce. V Německé říši začal být nedostatek pracovní síly. Hana byla (spolu s Dagmar Lieblovou) zařazena do transportu 500 mladých Češek. Byly převezeny do Hamburku, kde nejprve bydlely ve Freihafenu a každý den za nejtěžších podmínek a při nedostatečné výživě pomáhaly jako otrokyně při úklidu po bombardování.
Poté, co jejich ubytování bylo zničeno bombou, byly přesunuty do Neugrabenu, pobočného tábora Neuengamme. Nakonec, na začátku roku 1945, byly přesunuty do Bergen-Belsenu. Zde byly Hana Greenfield a její přeživší spoluvězeňkyně osvobozeny Angličany (15. dubna).
Hana se nejprve vrátila do Kolína, později se přestěhovala k tetě do Londýna a nakonec emigrovala do Izraele. Proslavila se především svou výzkumnou prací o osudu dětí z Bělostoku (1988: Londýn).
