Neuengamme byl koncentrační tábor na předměstí Hamburku, do kterého byla na nucené práce deportována i řada terezínských vězňů. Původně zde byl umístěno externí velitelství koncentračního tábora Sachsenhausen.
První transport vězňů pro stavbu tábora přijel ze Sachsenhausenu 13. prosince 1938. Vězni byli umístěni v nepoužívané továrně na výrobu slinku. Tato továrna na výrobu slinku byla důvodem pro výstavbu koncentračního tábora v Hamburku, kde předtím byly jen menší tábory (Wittmoor, Fuhlsbüttel). SS měly v úmyslu znovu zprovoznit slínkovou cihelnu, jejíž produkci mělo využívat především město Hamburk pro plánované masivní reprezentativní stavby.
V dubnu 1940 podepsaly Deutsche Erd- und Steinwerke GmbH, obchodní podnik SS, a město Hamburk smlouvu o výrazném rozšíření závodu s využitím práce vězňů, o výstavbě odbočky kanálu z přítoku Labe a o vybudování železniční vlečky pro závod. Teprve nyní byly postaveny vězeňské baráky a počet vězňů se zvýšil na přibližně 1 000. Od června 1940 vedla SS Neuengamme jako samostatný koncentrační tábor. Od podzimu 1941 tam byly deportovány tisíce sovětských válečných zajatců. S 34 500 vězni (včetně 5 900 žen) tvořili sovětští občané nakonec největší národnostní skupinu v táboře. Již v roce 1942 zahájily v Neuengamme zbrojní výrobu soukromé firmy, včetně zbrojovky Walther, a jako důležitá zbrojní střediska vznikly četné pobočné tábory, zejména v hamburském a brémském strojírenském a lodním průmyslu, ale také v Hannoveru a v oblasti kolem Brunšviku, v jehož blízkosti byl vybudován závod Volkswagen (Wolfsburg) a závody Hermanna Göringa (Salzgitter). V roce 1945 bylo v táboře 70 pobočných táborů. Většina nových vězňů byla přicházela do těchto pobočných táborů. Jen v hlavním táboře se počet vězňů do roku 1944 zvýšil na 12 000. V pobočných táborech bylo v té době pravděpodobně více než dvakrát tolik vězňů. Od léta 1944 sem byly přiváženy velké transporty židovských vězňů, především z Maďarska a Polska, včetně mnoha bývalých vězňů z Terezína. V letech 1944 a 1945 prošlo hlavními a pobočnými tábory přibližně 13 000 židovských vězňů (včetně 3 000 žen).
Podle podložených odhadů bylo do Neuengamme deportováno asi 106 000 vězňů. V Neuengamme byla ve srovnání s ostatními koncentračními tábory na území staré Říše vysoká úmrtnost, zejména ve vnějších provozech slínkovny. Lze předpokládat, že v táboře a jeho pobočných velitelstvích zemřelo nejméně 55 000 vězňů. Hlavní tábor byl evakuován od poloviny do konce dubna 1945, poté, co již byla evakuována většina externích velitelství.
