V posledních dvou transportech, které opustily Terezín 23. a 28. října 1944, zemřelo 3 753 lidí. Rahm a Möhs byli společně zodpovědní za výběr osob určených k deportaci.
Po těchto transportech připomínal Terezín zničené město. Život byl ochromen, zařízení tábora zničeno. Ulice byly pokryté špínou, mnoho domů bylo prázdných a místnosti chátraly. Všude byla rozházená opuštěná zavazadla mezi tím vším i cennosti. Většina mladých mužů, kteří byli schopni pracovat, byla deportována a oddělení nemohla pracovat.
K 31. říjnu 1944 zde bylo pouze 11 068 vězňů, z toho 819 dětí, 4 543 žen, 1 642 mužů a 4 064 seniorů (2 816 žen, 1 248 mužů). Počet lékařů klesl ze 720 na 76. V praxi to bylo o 250 dělníků méně, protože tolik jich bylo ještě v externím táboře Zossen.
Rada starších vydala 9. listopadu 1944 následující prohlášení:
„Židé v Terezíně v posledních týdnech opět prokázali svůj smysl pro pořádek, disciplínu a společnou odpovědnost. Zvláště je třeba vyzdvihnout výkon těch spolupracovníků, kteří musí plnit mnohonásobně více úkolů než dosud a své povinnosti neúnavně plní.
Probíhá reorganizace Rady starších a formuje se nová židovská samospráva. Do té doby je třeba zajistit, aby byly i nadále v plném rozsahu uspokojovány základní životní potřeby židovských oblastí osídlení a aby veškeré práce pokračovaly bez přerušení.“
Ve stejný den byl vyhlášen 70hodinový pracovní týden bez volna pro všechny, včetně dětí od 10 let. Teprve 9. února 1945 byla týdenní pracovní doba zkrácena na 65 hodin s jedním volným odpolednem.
Pečlivě byl zaveden nový řád, oddělení byla zmenšena a centralizována. Hlavní práci nyní musely vykonávat ženy a staří lidé, kteří dokázali zprovoznit nejnutnější provozy, aby se život stal trochu snesitelným.
