Vedení ghetta
„Židovské vedení to mělo nevýslovně těžké. Ani ta největší poctivost by nemohla zabránit tomu, aby souhrn jeho rozhodnutí, celkem vzato, nebyl špatný. Kdyby se vedení postavilo na odpor, kde by se dobro postavilo zlu, nezbyla by mu žádná jiná svoboda, než možnost vlastního sebezničení. Ale i v daných mezích bylo možné vykonat nekonečně mnoho dobra. Konzervativní speciální plány SS s tímto táborem mohly být lépe využity ve prospěch tisíců lidí. Zde jsou počátky - mimo čistě tragické - mnohem podlejší viny vedení. Nemorální zásady prostředí se nemusely přejímat tak nekriticky. Bylo možné vést mnohem rozhodnější boj proti špíně, úplatkářství, krádežím a nejhoršímu protekcionismu, které zde byly dvojnásobně, ba i desetinásobně zločinnější. Neudělalo se téměř nic, co by tyto věci zlepšilo. Vedení bylo nejednotné, vládlo v něm podezírání, nedůvěra a nízké smýšlení, což vedlo k ošklivým praktikám.
Práva, která vedení oficiálně nebo v tolerované míře náležela, byla rozsáhlá. Příliš málo a příliš krátce Edelstein odmítal zvláštní práva pro vedoucí funkcionáře, kterými ho SS zlákala. Příliš brzy se privilegovaná třída etablovala jako vedoucí společnost, k čemuž Edelstein mlčel, a ani on sám nezůstal zcela nezúčastněný. Když jeho vliv upadal a on konečně padl, byla korupce vyšší vrstvy již tak rozsáhlá, že to všechno připomínalo bažinu. Ve skupinách se drželi pohromadě a mohli porazit každého energického útočníka. Leo Baeck, Robert Stricker a Karl Loewenstein proti tomu neúnavně bojovali, aniž by dosáhli rozhodujících úspěchů. Loewenstein se kvůli své odvážnosti zhroutil. Muži, kteří od roku 1943 ovládali hřiště, již nebyli ochotni provést jakoukoli změnu a bez váhání se připojili k obecným praktikám.
A nyní následovala jedna nespravedlnost za druhou: Bezbrannost slabých, kterým bylo ubližováno a se kterými se nezacházelo podle přikázání „cti otce svého i matku svou“, nelidskost, s níž se nehumánnost tábora ještě zvyšovala, nebo alespoň tolerovala, místo aby se zmírňovala. Navzdory mnoha líbivým slovům se tolerovalo společné okrádání a loupeže majetku nováčků, loupeže a krádeže, které měly následky jako tisícinásobná vražda, ačkoli vedoucí funkcionáři měli v kompetenci mnoho prostředků, které nevyužili k tomu, aby vytvořili, pokud ne pořádek, tak alespoň snesitelné podmínky – kontrolami a tresty, jako byl zákaz psaní, zabavování balíčků a ztráta funkce, by bylo možné dosáhnout zázraků!
Mladí čeští Židé zpívali píseň, kterou vedoucí funkcionáři v německo-českém smíšeném textu odříkávali:
Můj otec je v Ältestenrat.
Krade rád, krade rád, krade rád.
Ältestenrat znamená: Rada starších. ........... Přesto osvětlují (tato slova: J.W.) obecné morální zásady, které se v komunitě uplatňovaly.
Židovský starší se jevil jako vládce „ghetta“ s diktátorskými pravomocemi. Byl mnohem víc než starostou nebo prezidentem, byl neomezeným vládcem – pokud jej SS neomezovalo. Téměř vše v „ghettu“ se dělo v jeho jménu. Jeho jménem se soudilo a udělovaly milosti. On určoval politiku obce a on sám byl vůči SS zodpovědný za vše. Teoreticky se nemusel zodpovídat táboru, ani se nemusel zodpovídat vězňům za svá opatření. Všechny funkce vykonávané jeho jménem získaly právní platnost díky reprezentativnosti jeho postavení. Proto se každý vězeň zodpovídal přímo jemu, pokud nezasáhlo SS. Jeho jménem potvrzovala „personální kancelář“ důležitější zaměstnance samosprávy a také je odvolávala. Jako jediný Žid měl zásadní, i když omezené, právo komunikovat s velitelem SS, od kterého přijímal rozkazy a kterému mohl předkládat žádosti a přání, zatímco podle předpisů žádný jiný vězeň nesměl příslušníka SS oslovit, kromě případů „bezprostředního nebezpečí“.
Je těžké hodnotit jeho postavení. Jelikož byl vůči poslednímu příslušníkovi SS bezmocný, ztratilo jeho postavení uvnitř táborové komunity veškerý lesk. Židovský starší tak sice stál v čele, avšak ruce měl svázané. Jeho pozice mohla být záviděníhodná, mohl být milován, obáván a nenáviděn, ale byl bezmocný. Jeho rozhodnutí a rozkazy, ať už dobré nebo špatné, mohly sice ovlivňovat osudy, zachraňovat či zatracovat životy, ale přesto neměly žádnou váhu. V nepoměrně větší míře než v normální společnosti nesmírně záleželo na jeho osobnosti. Žádná z jeho osobních předností nemusela jeho podřízeným přinášet skutečný prospěch, ale každá chyba v jeho vlastním životním stylu a nedostatky v moudrosti, prozíravosti, vystupování, odvaze, zkrátka ve všech vlastnostech, dokonce i pouhá chyba, musely mít pro komunitu neblahé důsledky.
Svět „ghetta“ se odehrával v tak děsivě úzkých kruzích, že každé opatření mohlo znamenat bezprostřední život nebo smrt..........“
Ke kritice zde uvedeného popisu H. G. Adlera viz Karl Loewenstein (autor).
Struktura Rady starších
Jednací řád Rady starších
Následující jednací řád byl vypracován Janowitzem, vícekrát pozměněn a poté přijat:
Zasedání se obvykle konala v neděli dopoledne a trvala až tři nebo čtyři hodiny. Byla zahajována a ukončována židovským starším.
Táborový řád
Obecný řád židovské samosprávy (zvláštní táborový řád) schválený velitelem tábora SS-Hauptsturmführer Dr. Seidlem dne 5. ledna 1943 s dodatkem ze dne 2. května 1943
Obecná část
§ 1 Každý obyvatel ghetta je povinen přísně dodržovat předpisy a nařízení. Porušení těchto předpisů bude trestáno.
§ 2 Nejvyšším židovským orgánem je ÄR (Rada starších) pod vedením JÄ (židovského staršího).
§ 3 Ghetto je rozděleno do čtyř správních obvodů. V čele každého obvodu stojí starší obvodu, vedení budov je v rukou starších budov.
§ 4 Pro každý dům je jmenován starší domu, pro každou skupinu domů resp. pro každou část je určen starší skupiny. Je zodpovědný za klid, pořádek a čistotu ve své části a zajišťuje provádění nařízení starších budov resp. obvodu a vyšších orgánů ve své části.
§ 5 Pro každý pokoj je jmenován starší pokoje, který je zodpovědný za klid, pořádek a čistotu na svém pokoji. Je jeho povinností sdělovat obyvatelům svého pokoje nařízení vydaná vyššími orgány. Všichni obyvatelé pokoje se musí řídit jeho pokyny.
§ 6 Úklid dvora, chodeb, schodišť, umýváren a toalet zajišťují pověřené úklidové a čisticí čety. Jejich vedoucí jsou odpovědní za každodenní důkladný úklid.
§ 7 Jídlo musí být vyzvednuto po pokojích v uzavřených řadách pod vedením staršího pokoje.
§ 8 O zdraví obyvatel se starají pověření lékaři. Nemocní jsou jim předváděni v určenou hodinu. Těžce nemocní jsou navštěvováni lékaři na svých pokojích. Lékaři zajišťují převoz na nemocniční pokoj. Jsou také povinni dohlížet na dodržování hygienických předpisů na pokojích.
§ 9 O bezpečnost života a majetku obyvatel se stará stráž ghetta. Jejich příkazy musí být plněny.
§ 10 Přidělování práce provádějí pracoviště. Každý, kdo je určen k práci, je povinen vykonávat přidělenou práci včas, podle svých nejlepších schopností a vůle. Svévolné opuštění pracoviště je považováno za odmítnutí práce a je trestáno podle táborového řádu. Pochodové jednotky na cestě z a do práce nesmí být opuštěny. Pokyny vedoucího pracovní jednotky musí být provedeny neprodleně.
§ 11 Nadřízeným je osoba, která je pověřená příslušnými orgány k vydávání příkazů.
§ 12 Nadřízení mohou vydávat příkazy a nařízení pouze v rámci svých pravomocí.
§ 13 Příkazy a nařízení musí být vydávány srozumitelnou formou.
§ 14 Starší obvodu nebo budovy může v případě přestupků nebo disciplinárních přestupků proti pokynům uvedeným v §§ 3 a 4, pokud jsou spáchány obyvateli ghetta v domech jeho obvodu a na jejich dvorech, resp. v budovách a na příslušných dvorech, uložit následující tresty:
Tresty za porušení řádu se nezaznamenávají.
Pokud byl viník za svůj čin již potrestán soudem ghetta, resp. vedoucím bezpečnostní služby (pozn. nyní detektivní oddělení), zaniká pravomoc staršího budovy nebo obvodu ukládat tresty.
§ 15 Před uplatněním trestních opatření musí být trestný čin, který je obviněnému kladen za vinu, prokázán.
§ 16 Proti vězňům, kteří byli třikrát disciplinárně potrestáni, bude zahájeno trestní řízení.
§ 17 Proti trestům za porušení řádu (§ 14 I) je možné do tří dnů od jejich vyhlášení nebo doručení podat ústní nebo písemnou stížnost k odvolacímu senátu soudu ghetta u staršího budovy nebo obvodu, který trest uložil. V odvolání lze zejména namítat nepřípustnost nebo nedostatečnost řízení a napadnout rozhodnutí o vině a trestu. Odvolací komora soudu ghetta rozhodne po projednání věci s konečnou platností, pokud starší obvodu nebo budovy nevyhověl odvolání v rámci své působnosti. Při tomto jednání vykonává funkci veřejného žalobce právně znalý zástupce odboru vnitřní správy. Projednání těžkého trestu odvolacím soudem není vyloučeno.
§ 1 Obyvatelé ghetta musí pozdravit každého člena táborového velení, SS stráže a správního četnictva sundáním pokrývky hlavy. Ženy se musí poklonit. Kromě toho je třeba pozdravit každého, kdo nosí uniformu. (Povinnost pozdravu byla zrušena 4. 3. 1944)
§ 2 Při oslovení je třeba okamžitě zaujmout vzpřímený postoj.
§ 3 Pokud není stanoveno jinak, je třeba dodržovat odstup jeden metr.
§ 4 Obyvatelům ghetta je zásadně zakázáno oslovovat osoby uvedené v § 1 bez vyzvání. Výjimkou jsou případy, kdy hrozí bezprostřední nebezpečí.
§ 5 Předstupování před velitelství tábora je zásadně zakázáno. Výjimku tvoří pouze židovský starší nebo jeho zástupce.
§ 6 Obyvatelé ghetta jsou povinni bezpodmínečně a okamžitě plnit příkazy příslušníků táborového velení, SS stráže a četnictva.
§ 7 Totéž platí pro příkazy židovských orgánů.
§ 8 Obyvatelé ghetta mají povoleno psát jednou za měsíc. Pro příslušníky ÄR platí zvláštní ustanovení. Poštovní styk mezi kasárnami je povolen. Pašování dopisů se trestá smrtí. Pokus o pašování se považuje za trestný čin.
§ 9 Obyvatelům ghetta je zásadně zakázáno používat telefon. Výjimky podléhají schválení velitele tábora.
§ 10 Neoprávněné opuštění ghetta se považuje za pokus o útěk. Četnictvo je oprávněno při pokusech o útěk okamžitě použít střelné zbraně.
§ 11 Obyvatelům ghetta je přísně zakázáno vstupovat do nepovolených prostor. Výjimky podléhají schválení velitele tábora.
§ 12 Hluk je přísně zakázán.
§ 13 Chodby, dvory a ulice musí být udržovány v naprosté čistotě. Obyvatel ghetta, který uvidí ležet papír, slámu atd., je povinen tyto věci bez dalšího vyzývání okamžitě sebrat a vyhodit do určených nádob.
§ 14 Je přísně zakázáno plivat na zem.
§ 15 Muži v ghettu nosí vlasy dlouhé 3 mm, ženy krátký pánský sestřih. Každý obyvatel musí jednou za tři týdny navštívit kadeřníka. Pro členy rady starších platí zvláštní nařízení.
§ 16 Pohřbů nebo kremace se mohou účastnit příbuzní prvního stupně.
Velitel tábora Dr. Seidl e.h., SS-Hauptsturmführer
Novoroční prohlášení Rady starších
Denní rozkaz ze dne 11. září 1942
„Všem obyvatelům ghetta. Poprvé od založení ghetta Terezín slavíme Nový rok.
Rada starších při této příležitosti přeje všem obyvatelům ghetta vše nejlepší a vyjadřuje naději, že i v příštím roce bude možné úspěšně pracovat a zajistit kamarádskou spolupráci.
Rada starších děkuje na přelomu roku všem pracovníkům v dílnách, v provozech a na jiných pracovištích, pečovatelům a ošetřovatelům, jakož i všem zaměstnancům v kancelářích za jejich obětavou práci a zároveň vyzývá všechny obyvatele ghetta, aby i nadále zachovávali železnou disciplínu a vynakládali veškeré síly na to, aby byl život komunity snesitelný.“
Ve stejném denním rozkazu se nachází strohá zpráva, že transport BK s 1 000 osobami z ghetta Terezín odjel na východ. Z tohoto transportu, ve kterém bylo 111 dětí, se po válce vrátili domů pouze 4 lidé.
Prohlášení Rady starších z 9. listopadu 1944
„Židé v Terezíně v posledních týdnech opět prokázali svůj smysl pro pořádek, disciplínu a společnou odpovědnost. Zvláště je třeba vyzdvihnout výkon těch spolupracovníků, kteří musí plnit mnohonásobně více úkolů než dosud a své povinnosti neúnavně plní.
Probíhá reorganizace Rady starších a formuje se nová židovská samospráva. Do té doby je třeba zajistit, aby byly i nadále v plném rozsahu uspokojovány základní životní potřeby židovských oblastí osídlení a aby veškeré práce pokračovaly bez přerušení.“
V prosinci 1944, po ničivých podzimních transportech, byla jmenována nová ÄR s jedním zástupcem z každé z pěti zemí. Předsedal jí Leo Baeck, jemuž byla svěřena také funkce zástupce židovského staršího Murmelsteina. Kromě Baecka a Friedigera byli členy za německé a dánské Židy Dr. Heinrich Klang (vedoucí „právního oddělení“) za Rakušany, Dr. Alfred Meissner za Čechy a Prof. Dr. Eduard Meijers za Nizozemce. S výjimkou Murmelsteina se Rada starších skládala pouze ze starých mužů a svůj úřad zastávala (i po Friedigerově osvobození) až do konce války. Po odstranění Murmelsteina spočívala odpovědnost v jejích rukou až do převzetí inženýrem Jiřím Vogelem.
Kontakty mezi SS a Radou starších
Služebnu SS (dříve nazývanou velitelství) navštěvovali každý den pouze židovští starší a vedoucí hospodářského oddělení. Kromě nedělí a významných svátků se schůzky mezi nejvyšším židovským starším a velitelem tábora konaly vždy v 8:00 ráno. Židovský starší se dostavil k veliteli nebo jeho zástupci.
Za Burgera nebylo žádnému funkcionáři SS dovoleno jednat se Židem o samotě, čehož se vždy držel i sám Burger. Seidl a Rahm často jednali se židovským starším o samotě. Výsledky každého rozhovoru musel židovský starší zaznamenat do „spisového záznamu“. Tato praxe, která se již používala v Praze mezi židovskou obcí a „centrálou“, pokračovala v Terezíně až do konce války. Autorita SS se zde omezovala na ústní slovo. To bylo pro Židy závazné a povinné, ale SS to k ničemu nezavazovalo, odpovědnost byla přenesena na Židy. Tábor byl tak nepřímo spravován a řízen SS, a proto existuje jen velmi málo písemných rozkazů a pokynů SS.
Při svých návštěvách „služebny“ musel židovský starosta předložit denní „hlášení o stavu“ a podat zprávu o plnění rozkazů. Dalšími body byly: nemocnost, plánované akce, příkazy všeho druhu, oznámení o příchozích nebo odchozích transportech. Spisové záznamy, které byly sepsány ihned po návštěvách, byly předány oddělením v plném znění nebo ve výňatcích. Požadavky oddělení byly většinou zasílány nejvyššímu židovskému staršímu písemně, aby je mohl předložit „služebně“.
„Centrální sekretariát“ vydával „denní rozkazy“ (později „sdělení židovské samosprávy“) a také „oběžníky“, např. pro vedoucí domů.
SS dostávalo měsíční a roční zprávy o činnosti, k nimž se přidávaly zvláštní zprávy o konkrétních tématech. Oddělení a pododdělení musela pro vedení rovněž vypracovávat zprávy. Tak byla historie tábora psána samotnými Židy.
Majetek samosprávy
Podle inventárního seznamu vyhotoveného dne 18. června 1945 byly zjištěny následující majetkové položky, investice a spravované jmění, které bylo ve vlastnictví nebo správě samosprávy:
Uvedeny jsou zemědělské a městské nemovitosti včetně nových staveb, investice týkající se nových staveb, výstavba železnice, silnic, vodárny, kanalizace, elektrického vedení a zemědělských zařízení, zemědělské podniky (zahradnictví, chov dobytka a provozní prostředky), veřejné instituce a podniky (hasiči, krematorium, dálkové vytápění, centrální prádelna, nemocniční prádelna), zásobovací podniky (velkokapacitní pekárna, tři pekárny, řeznictví, 4 parní kuchyně a 12 dalších kuchyní), řemeslné podniky (16 dílen), zdravotnická a hygienická zařízení (2 nemocnice, ambulantní ordinace, chorobinec, dezinfekční stanice, centrální lázně atd.), inventář (vozidla, stroje, nábytek – např. 5 000 lůžek a 20 000 paland – kancelářské stroje, např. 300 psacích strojů – léčebné přístroje atd.), různé materiály a zásoby (např. 10 000 kg léků, 20 000 kg slídy, z toho polovina hotového štěpného materiálu).
