27. listopadu 1901 Brno - 25. července 1945 Výmar
Ungar studoval v letech 1921-1926 na pražské Akademii a od roku 1927 působil jako profesor kreslení a geometrie na židovském gymnáziu v Brně. Maloval barevné kvaše, akvarely a pastely krajin a portrétů. Dne 28. ledna 1942 byl i s rodinou deportován transportem U z Brna do Terezína. V ghettu byl zaměstnán v kreslírně technické kanceláře, kde se podílel na ilegální tvorbě. 17. července 1944 byl spolu s manželkou Fridou a dcerou Zuzanou uvězněn v Malé pevnosti za „propagandu zvěrstev“. Zde mu nacisté zmrzačili pravou ruku, aby už nikdy nemohl malovat. O několik měsíců později byl deportován do Osvětimi a v lednu 1945 byl odvezen na pochod smrti do Buchenwaldu. Dne 25. července 1945 zemřel v nemocnici v Bleikenheimu na následky útrap.
„Skutečným malířem tábora byl Otto Ungar z Brna, narozený v roce 1897, ostatní byli převážně kreslíři. Na začátku roku 1942 bydlel v přeplněném pokoji v E I a každou chvíli v ledovém chladu využíval k malování drobných výjevů a tváří akvarelem. Ungar byl humorný melancholik. Jeho humor se projevoval spíše v jeho společnosti, jeho melancholie spíše v jeho dílech. Ztělesňoval touhu vězňů, kteří toužebně pozorovali obrysy nedalekých hor, jež často tvořily pozadí jeho pouličních scén. Jeho hrůzné obrazy dvorů a chudinských čtvrtí, pohledy na zákoutí a dvory vytržené z klidu jsou také obžalobou elegika a často jakoby zátiším hrůzy. Jestliže Fritta ztělesňoval realitu jako takovou a Fleischmann její analytické pozorování, Ungar ztělesňoval osobní vnímání této reality. Ungarovo lidské naplnění bylo obzvlášť tragické. V Malé pevnosti mu zmrzačili pravou ruku. Odtud byl poslán do Osvětimi a Buchenwaldu, kde začal znovu pracovat se zničenou pravou rukou. Smrtelně nemocný se dožil osvobození, ale nebylo mu dáno, aby se vrátil domů.“
[Adler 1960, 615]
