Komplex táborů Kaufering, který se skládal z celkem 11 táborů, patřil k hlavnímu táboru Dachau. Jeho vnější komanda musela provádět hlavně stavební práce pro utajené zbrojní projekty. Úkolem takzvaného „Jägerstab“ (stíhacího štábu), založeného v březnu 1944, bylo zvýšit výrobu stíhacích letadel. Organizace Todt měla za úkol zorganizovat přesun výroby do podzemí. Za Kaufering byla odpovědná „OT-Einsatzgruppe Deutschland VI“ se sídlem v Mnichově. V Kauferingu měl být také sériově vyráběn první proudový stíhací letoun „Messerschmidt 262“, což se však již nepodařilo.
V Kauferingu III bylo ubytováno mnoho vězňů z Terezína, kteří byli předtím vyselektováni v Osvětimi. Tábor založený v květnu 1944 pojmul 3 400 vězňů. Během likvidace táborového komplexu Kaufering zničila SS všechny kartotéky a registrace vnějších komand, takže již není možné rekonstruovat pracovní sílu jednotlivých táborů složenou z nuceně nasazených pracovníků, s výjimkou tábora III. Tam se nejstaršímu vězni, komunistovi Victorovi Nečasovi, podařilo skrýt a zachránit táborovou knihu, ve které byli vězni zaznamenáni se jmény a čísly.
Z Kauferingu, kde táborová kniha evidovala 3 916 vězňů, bylo 1 629 vězňů odesláno do jiných táborů.
V táboře III byl také vězněn Miroslav Kárný, který byl deportován přes Terezín a Osvětim do Kauferingu.
Kaufering III ležel přímo u železniční trati v zatáčce mezi Landsbergem a Kauferingem a kromě ubytoven pro vězně měl také nemocniční blok, místnost pro "kápa", písránu, dílny, sklad oblečení, márnici a táborovou kuchyni. K ubytování vězňů sloužily zemnice, vedle nich stály dřevěné baráky pro různé účely.
Práce byla těžká, strava nedostatečná, ubytování katastrofální, úmrtnost vysoká. V dubnu 1945 došlo v Kauferingu III údajně k případům kanibalismu.
Šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti Kaltenbrunner vydal ještě v dubnu 1945 rozkaz zavraždit všechny vězně, kteří se nacházeli v táborech v Kauferingu. Jen špatné počasí zabránilo Luftwaffe tábory vybombardovat.
