Jehuda Bacon se narodil 28. července 1928 v Ostravě. Jeho otec tam provozoval koželužnu. Již v roce 1938 si v Ostravě uvědomili, že Němci představují pro Židy nebezpečí, protože přijali židovské uprchlíky z Rakouska. Poté Němci napochodovali i do Ostravy a okamžitě začali omezovat život židovského obyvatelstva. Otec přišel o koželužnu, Jehuda už nemohl chodit do školy, účastnil se nelegálních výukových kroužků.
V rodině se stále mluvilo o útěku, ale nakonec zůstali, až do září 1942, kdy přišel příkaz k transportu. Rodina se pokusila část svých cenností uložit u přátelských rodin a sbalila si věci, o kterých se domnívala, že je bude v táboře potřebovat. Jehuda vypráví, že v té době si mnoho lidí vzalo život.
Jejich vlak se rozjel 18. září 1942. V transportu byl třináctiletý Jehuda, jeho otec Isidor, matka Ethel a devatenáctiletá sestra Hana. Rella, starší sestra, emigrovala v roce 1939 do Palestiny.
Po 24 hodinách dorazili do Bohušovic, odkud museli jít pěšky do ghetta. První, co Jehuda z ghetta uviděl, byla závora a velká hromada dřevěných beden. Když se přiblížil, všiml si, že se jedná o rakve, na kterých visely lístky.
Baconovi museli spát v podkroví Magdeburských kasáren, ale hned druhý den je přivítal strýc, který jim pomohl najít jiné ubytování. Jehuda nejprve přišel do tzv. Učňovského domova (Lehrlingsheim) a poté do Českého domova pro mladistvé (Tschechische Jugendheim) L 417. Mladým se dařilo lépe. Nemuseli pracovat, dostávali větší porce jídla a byli tajně vyučováni. Mezi tím mohli vídat své rodiče a hrát fotbal na hradbách. Čas od času byli chlapci z domova pro mladistvé trasportováni spolu se svými rodinami do pracovního tábora na východ – alespoň se to předpokládalo.
Na konci roku 1943 byla i rodina Baconových naložena do vagónů. Byli naloženi jako dobytek. Dne 16. prosince 1943 dorazil transport na rampu v Osvětimi, 2 491 Židů z Terezína, mužů, žen, dětí.
Celý transport byl bez selekce převezen do rodinného tábora. Jehuda brzy zjistil, co se ve skutečnosti v Osvětimi děje, i když mohl v rodinném táboře udržovat kontakt se svými rodiči. Nejprve byl spolu s 40 dalšími dětmi umístěn do bloku se starými lidmi. Denně docházelo k 10 až 20 úmrtím. Blok byl přeplněn 500 lidmi, přičemž na jedné palandě spalo sedm lidí. Později se Jehuda dostal do dětského bloku 31, který zřídil Fredy Hirsch, kde se o ně starali vedoucí mládežnických skupin, dostávali lepší jídlo a nemuseli se účastnit venkovních apelů (povinných nástupů).
Na začátku července bylo nařízeno uzavření tábora. Při selekci byli vybráni mladí muži a ženy schopní práce. Sestra Hana, matka a Jehuda sám prošli. Jehudova matka a sestra byly deportovány do tábora Stutthof u Gdaňsku, kde krátce před osvobozením zahynuly. Jehudův otec zůstal v rodinném táboře, Jehuda byl se skupinou dalších chlapců převezen do tábora pro muže. Ti, kteří zůstali, byli v noci z 10. na 11. července 1944 odvezeni a zplynováni. Chlapci v táboře pro muže věděli, co se stalo s jejich rodiči.
Na podzim 1944 začalo SS s postupnou likvidací tábora. „Neproduktivní živly“ byly zavražděny v plynových komorách, vězni schopní práce byli odvezeni do vnitrozemí říše. Od října 1944 následovala demontáž a později vyhození krematorií do vzduchu. Dne 18. ledna 1945 museli chlapci vyrazit na evakuační pochod. Po několika dnech dorazili do pobočného tábora Blechhammer. Zde byli naloženi do vagónů. Vlak byl bombardován, přičemž byla zasažena lokomotiva. Transport projel Ostravou a pokračoval dál. Vězni trpěli celé dny ve vagonech bez jídla a pití. Po více než dvoutýdenní cestě dorazili do Mauthausenu. Byli zcela vyčerpaní. Ve druhé polovině dubna začal nový pochod smrti směrem na Wels. Kdo zůstal ležet, byl zastřelen. Když Američané o několik dní později tábor v Gümskirchenu osvobodili, byl Jehuda jen kost a kůže, vážil 34 kg.
Jehuda se vrátil do Československa, chtěl najít matku a sestru. Nejprve se dostal do domova pro mládež, kde se o něj staral mimo jiné H. G. Adler, který byl také v Terezíně. Jehuda, který už jako dítě rád maloval, byl v této schopnosti Adlerem podporován. V roce 1946 odešel Bacon do Palestiny, kde se setkal se svou starší sestrou a mohl studovat na Hebrejské univerzitě. V roce 1955 dokončil studia umění a navštívil Paříž, Londýn a Florencii. Po návratu do Izraele se stal profesorem výtvarného umění.
