Marianne Bauer se narodila v roce 1929 a po rozvodu rodičů bydlela s matkou u babičky v Mostu. Po obsazení Sudet německým wehrmachtem uprchla rodina do Prahy. Z Prahy byli v únoru 1942 deportováni do terezínského ghetta. Marianne byla umístěna do dívčího domova L 410, stala se žákyní Hanky Fischlové a nějakou dobu pracovala spolu s dalšími dívkami na zeleninové zahradě. „Žila jsem bez vnímání času. Jako by svět venku neexistoval,“ řekla později. Její milovaná babička Marta Engländerová byla v říjnu 1942 odeslána v transportu starých lidí na východ a na smrt. Marianne a její matka byly v prosinci 1943 převezeny do rodinného tábora v Březince. Zde matka zemřela na úplavici. Marianne si zachránila život, když si při selekci pro osoby ve věku 16–40 let připsala o rok více. Spolu s dalšími židovskými dívkami a ženami byla odvezena na nucené práce do Hamburku a ke konci války do Bergen-Belsenu. Přežila a byla osvobozena Angličany. Marianne Bauer později emigrovala do Izraele, dnes se jmenuje Mirjam Cohen a v září 1997 v Izraeli vydala své vzpomínky.
