Anton Burger se narodil v roce 1917 ve Velké Lomnici jako dítě z rolnické rodiny na Slovensku. Otec zemřel již v roce 1921, takže rolnický podnik nemohl být dále provozován. Rodina se přestěhovala do malého města Poprad, kde Anton začal po dokončení školy studovat tiskařství.
Po absolvování tovaryšské zkoušky byl v roce 1937 povolán do československé armády a nastoupil do poddůstojnické školy 3. horského pěšího pluku. Rozhodující politickou silou na Slovensku byla v té době katolická lidová strana založená knězem Andrejem Hlinkou, jejímž vůdcem byl 16. srpna 1938 zvolen monsignor Josef Tisó. Po mnichovském diktátu (Mnichovská dohoda) 29. září 1938 došlo na Slovensku k osudovému obratu. Příznivci Slovenské lidové strany požadovali autonomii a již 6. října 1938 Tisó sestavil autonomní slovenskou vládu, která okamžitě zakročila proti všem levicovým skupinám, rozpustila komunistickou stranu a její členové přešli do ilegality.
Podle vzoru Německa byla zřízena ozbrojená stranická formace Hlinkova garda, která brutálně postupovala proti všem odpůrcům klerofašistického režimu. O půl roku později byl osud Česka zpečetěn vpádem wehrmachtu do Prahy, Tisó navštívil Hitlera v Berlíně a nabídl mu své spojenectví. 9. září 1941 byly na Slovensku zavedeny norimberské zákony, všechny omezení platné pro Židy v Říši začaly od té chvíle platit i na Slovensku. Od 18. září 1941 musel každý Žid (od věku 6 let) nosit na veřejnosti žlutou hvězdu.
Dne 23. března 1942 byl z Popradu odeslán první transport (1 000 mladých dívek a žen) do Osvětimi. Do Osvětimi, Treblinky, Lublinu a Majdanku byly následně odvezeny celé rodiny. Celkem tak padlo za oběť tomuto vyhlazovacímu procesu 109 153 slovenských Židů, za což si SS nechala od slovenské vlády zaplatit dokonce 500 říšských marek za osobu (za stravu atd.). Majetek deportovaných připadl slovenskému státu.
Na základě nové legislativy byl Anton Burger degradován, propuštěn z armády a odeslán do pracovního tábora. Poté pracoval v tiskárně v Bratislavě.
Již v roce 1939 se Burger prostřednictvím přítelkyně z Haschomer Hazair (sionistické mládežnické organizace) dostal do kontaktu s komunistickou stranou a postupem času prováděl stále více ilegálních úkolů pro stranu působící v podzemí, vyráběl falešné průkazy a padělal dokumenty. V této době se seznámil s Gisele, kterou si později vzal za ženu.
11. srpna 1942 byl Burger zatčen. Po výsleších byl převezen do sběrného tábora a 21. srpna deportován do Žiliny, kde se v koncentračním táboře setkal se svou ženou, která byla rovněž zatčena. Spolu s dalšími 1 000 vězni byli Burger a jeho žena deportováni do Osvětimi. Svou ženu Giselu viděl Burger naposledy 19. září 1942 na rampě v Osvětimi. Byla spolu s ostatními okamžitě odvedena do plynových komor. Burgerovi vytetovali číslo a převezli ho nejprve do hlavního tábora Osvětim, kde byl přidělen k četě stavějící silnice. Brzy se dostal na dno svých sil. Každý den odpadávali vězni vyčerpáním nebo z důvodu nemoci a byli vražděni. Při selekci unikl vraždě jen o vlásek. Burger přežil Osvětim, protože byl brzy poté přidělen do úklidové čety, která musela nakládat, třídit a vyhodnocovat věci zavražděných na rampě. Zde se často nacházely přinesené potraviny, které mohl tajně schovat a vzít s sebou do tábora. Burger byl převezen do Březinky, kde zažil každodenní masové vyvražďování. Byl svědkem příjezdu transportů, které byly okamžitě odvedeny do plynových komor. Byl svědkem toho, jak byly 8. března 1944 v rámci rozsáhlé klamné akce zavražděny tisíce vězňů z rodinného tábora v Terezíně. Zažil likvidaci cikánského tábora a začátek vyhlazování maďarských Židů.
10. března bylo z táborového rozhlasu přečteno Burgersovo číslo. Musel se hlásit na velitelství. SS hledalo grafiky, tiskaře atd. 12. dubna 1944 byl spolu s dalšími vězni deportován do Sachsenhausenu u Berlína, kde měl v dílně přísně oddělené od zbytku tábora spolu s dalšími specialisty (mj. Leo Haasem a Peterem Edelem) vyrábět padělané peníze (dolarové a librové bankovky), jimiž chtěla SS zničit ekonomiku Anglie a USA. Tato skupina je od té chvíle považována za nositele tajemství a vězni vědí, že jim hrozí smrt, pokud je SS už nebude potřebovat. I v padělatelské dílně jsou nemocní vězni vyřazováni a stříleni. Vězni se snažili výrobní proces zdržovat, ale SS na ně vyvíjelo tlak neustálými výhrůžkami smrtí. V této dílně si příslušníci SS nakonec nechávali vyrábět i falešné doklady, s nimiž se po porážce hodlali skrýt. Kromě falešných bankovek se vyrábějí také známky, na kterých je kromě hlavy anglického krále vidět srp a kladivo.
Práce v dílně musela být 13. března 1945 zastavena. Vězni museli rozebrat stroje a vyklidit dílnu. Dne 16. března 1945 byli spolu se stroji deportováni přes Čechy do Mauthausenu. I zde byli izolováni od ostatních vězňů, po několika dnech převezeni do koncentračního tábora Schlier a po mnoha peripetiích nakonec do koncentračního tábora Ebensee. Díky rychlému postupu Američanů, všeobecnému chaosu, protichůdným rozkazům a odvážnému zásahu důstojníka wehrmachtu nedošlo k plánované likvidaci komanda padělatelů. Burger a další byli v koncentračním táboře Ebensee osvobozeni Američany.
V poválečném období potápěči vylovili z jezera Toplitzsee ležícího vedle Ebensee bedny s padělanými bankovkami.
