Hans Georg Calmeyer se narodil v roce 1903 jako syn soudce. Vystudoval práva a v roce 1932 se usadil jako advokát v Osnabrücku. Protože obhajoval i komunisty, nacisté mu na rok zakázali výkon povolání. Později Calmeyer vstoupil do „NS-Rechtswahrerbund“ (Národně socialistický svaz právníků) a „NS-Kraftfahrzeugkorps“ (Národně socialistický motoristický sbor). V roce 1938 se Calmeyer dobrovolně přihlásil do letectva a v roce 1940 vtrhl s rozvědkou do Holandska. Vysoký právník NSDAP z Osnabrücku povolal desátníka Calmeyera do Haagu na „Reichskommissariat für die Niederlande“ (Říšské komisařství pro Nizozemsko). Calmeyer se stal referentem v oddělení vnitra a tím pádem pánem nad životem a smrtí. Od ledna 1941 se totiž nizozemští Židé museli registrovat.
Calmeyer musel v pochybných případech rozhodovat, kdo byl podle „norimberských rasových zákonů“ „plnokrevný Žid“, „poloviční Žid“, „čtvrtinový Žid“ atd., a kdo ne. Tisíce Židů se snažily prokázat, že mají „árijské“ prarodiče, a dělaly vše pro to, aby byly „zbaveni hvězdy“. Calmeyer údajně pomohl mnoha z těchto Židů tím, že přijímal padělané dokumenty a sám dokumenty padělal. Anna Hájková ve svém článku „Nizozemští Židé v Terezíně“ („Terezínské studie a dokumenty 2002“) popisuje, jak například pomohl větší skupině takzvaných „Portugalců“. Existuje i řada dalších svědectví. Mezi Židy se rozkřiklo, že Calmeyer pomáhá, a mnozí mluvili o „gecalmeyert werden“ (být calmeyerován). Calmeyerova činnost byla pravděpodobně známa úřadům, nakonec mu byly tyto případy odebrány.
Calmeyer upadl v nové Spolkové republice v zapomnění a musel bezmocně přihlížet, jak vysocí nacističtí funkcionáři z „Říšského komisařství Holandsko“ po válce v Německu dělali kariéru. V Jad vašem byla jeho činnost v roce 1992 oceněna a město Osnabrück mu udělilo čestné občanství. Mezitím však nizozemští vědci začali o jeho osobě pochybovat. Calmeyer zemřel v roce 1972.
