1892 - 1943
„Milá Ottlo, první hodina prvního krásného dne patří tobě...“ píše Franz Kafka v únoru 1921 z lázeňského města Matliare ve Vysokých Tatrách své nejmladší ze tří sester. Náklonnost, která z této věty vyzařuje, začala v dětství – a trvala až do Kafkovy předčasné smrti – tři roky po napsání tohoto dopisu.
Když výše uvedený dopis obdržela, byla v pokročilém stadiu těhotenství, následující měsíc se narodila její dcera Vera a o dva roky později druhé dítě Helena. I o své manželství s Josefem Davidem musela bojovat. Její poněkud ortodoxně smýšlející otec nebyl z nežidovského zetě příliš nadšený.
Dne 3. srpna 1942 byla Ottla Davidová deportována transportem AAw pod registračním číslem 5285 do Terezína. Již předtím se od rodiny odloučila, aby neohrozila své dcery. Jakmile dosáhly „míšenecké děti“ věku 14 let, dostaly také příkaz k deportaci.
Ottla pracovala v ghettu jako dětská opatrovnice. V létě 1943 byla jednou z opatrovnic 1 200 dětí z Bělostoku, které byly náhle transportovány příslušníky SS do Terezína a ubytovány mimo zdi ghetta v dřevěných barácích. Šest týdnů po jejich příjezdu, dne 3. října, byly tyto děti a jim přidělený ošetřující personál deportovány do Osvětimi a zavražděny v plynových komorách, včetně Ottly David-Kafkové.
