Šesticípá hvězda se v hebrejštině nazývá Magen David. Slova Magen David se sice obecně překládají jako „Davidova hvězda“, ale doslovně znamenají „Davidův štít“.
V dávných dobách se hexagram pokládal jako mozaika na římské dlažby, a to pro dekorativní účely a bez zvláštního významu. Nejstarší použití v synagoze se datuje před 1800 lety: v synagoze v Kafarnaumu (Kfar Nachum) se hexagram nachází vedle pěticípé hvězdy (pentagramu) a hákového kříže (svastiky).
Nejstarší Davidova hvězda nalezená v Itálii byla použita v 6. století jako emblém na náhrobku. Původ Davidovy hvězdy je nejasný a pravděpodobně nemá žádný vztah ke králi Davidovi. Víme pouze, že židovští mystici (kabalisté) mezi lety 1300 a 1700 pro Davidovu hvězdu střídavě používali pojmy „Davidův štít“ a „Šalamounův štít“, většinou v souvislosti s diskusí o tématech magie.
V Praze, kde se objevuje na úředním pečetidle obce a na tištěných modlitebních šátcích, byla Davidova hvězda v 17. století považována za typický židovský symbol. V roce 1897 převzal tento symbol první sionistický kongres a v roce 1948 byl umístěn jako ústřední motiv na vlajku Státu Izrael.
Kromě toho je Davidova hvězda šperkem, který se obvykle nosí na náhrdelníku. Ten, kdo jej nosí, se jím většinou ztotožňuje s židovským národem.
