Cordelia Edvardson se narodila několik dní před Hitlerovým nástupem k moci v Německu. Její matkou byla svobodná, „napůl židovská” katolická spisovatelka Elisabeth Langsässer. Cordeliin židovský otec si nemohl vzít její matku za ženu, protože byl již ženatý a nechtěl opustit svou rodinu. Později se Elisabeth Langsässer provdala za Němce a Cordelia vyrůstala v této domácnosti jako katolička. Její židovský původ byl přísně utajován a jako devítiletá dívka tančila na svatebním plese s důstojníkem SS. Mezitím chtěla vstoupit do „Svazu německých dívek“, což jí rodiče okamžitě zakázali. Když musela nosit žlutou židovskou hvězdu, bylo s utajením konec. Musela vystoupit ze sdružení katolických dívek, jehož byla členkou a jehož heslem bylo: „Všichni za jednoho, jeden za všechny“.
Její nevlastní otec byl učenec, který doufal v akademickou kariéru. To mu však znemožnila jeho vlastní rodina, protože si vzal poloviční Židovku s nemanželským dítětem. Chránil Cordelii, pak na ni křičel. Brzy už ani nesměla spát doma, aby se zabránilo tomu, že dům bude označen židovskou hvězdou. Poté musela byt definitivně opustit a našla útočiště u cizích Židů. Jelikož ještě nebyla plnoletá, dostala židovského poručníka. Její ustaraná matka se obrátila na mladého důstojníka španělské Modré divize s prosbou, aby Cordelii zachránil fiktivním sňatkem. Sňatek se však nemohl uskutečnit, protože Cordelii bylo teprve 14 let. Poté matka našla španělský manželský pár, který Cordelii adoptoval, a ta získala španělské občanství.
Poté byla předvolána na Gestapo. Matka ji doprovázela. Úředník Gestapa jí vysvětlil, že rozhodně výjezdní vízum nedostane. Platný španělský pas nepřicházel v úvahu, ale Cordelia musela podepsat prohlášení, že se dobrovolně podřídí německým zákonům. Když Cordelia odmítla, úředník jí odpověděl, že bez tohoto podpisu může být její matka stíhána, protože adopce byla pouze fingovaná, aby se obešly německé zákony. Cordelia podepsala. Krátce nato byla Cordelia odvezena do židovské nemocnice, kde zatčení Židé čekali na transport.
Cordelia byla nejprve odvezena do Terezína a odtud do Osvětimi. Protože byla mladá a silná, dostala číslo a selekci přežila jen o vlásek. Po osvobození se zotavovala ve Švédsku, kde ji některé maďarské a polské Židovky urážely jako „německou svini“. Byla v kontaktu se svou matkou, která od ní chtěla vědět podrobnosti o Osvětimi, aby o tom mohla možná napsat román.
Cordelia hledala bezpečí a zůstala ve Švédsku, provdala se za nežidovského Švéda a měla děti. V této zemi však zůstala cizinkou. Její starší syn zemřel. Po letech šla za katolickým knězem, aby vystoupila z církve. Neměla nic proti ukřižovanému Ježíši, ale vzkříšeného triumfátora neznala a nemohla ho uznat. V roce 1974 se přestěhovala do Jeruzaléma a po dlouhé cestě byla konečně doma.
