„Encefalitida (zánět mozku) byla poprvé zaznamenána v letech 1916/17... V Terezíně se ...... v roce 1943 objevily ojedinělé případy, které byly léčeny. Teprve po poliomyelitidě (dětské obrně) došlo k nárůstu encefalitidy, který dosáhl svého vrcholu v prosinci 1943. Zásadně je třeba poznamenat, že se jedná o zánět mozku, který má ve svých příznacích určitou podobnost s ostatními popisy epidemie, ale od všech ostatních popisů se liší extrémně nezhoubným a mírným průběhem. Příznaky onemocnění jsou hlavně mírná horečka, bolesti hlavy, poruchy rovnováhy a dvojité vidění způsobené mírným ochrnutím různých očních svalů. Případy s výraznou spavostí jsou vzácné. Příznaky se rychle mění, ale mizí až po několika týdnech. Ve většině případů se jedná o lehké onemocnění, při kterém často vůbec nedochází k výrazným pocitům nemoci. Nemoc se přenáší dotykem a postihuje hlavně mladší ženy.
Do 20. dubna 1945 bylo zaznamenáno přibližně 1 000 případů encefalitidy. Epidemie dosáhla svého vrcholu v prosinci 1943. Historik Hans Günther Adler vyslovuje domněnku, že mnoho lékařů stanovilo tuto diagnózu příliš rychle a někdy i lehkomyslně.
