Tábor převzal vybavení dobrovolných hasičů města Terezín dne 2. května 1942, včetně motorizovaného hasičského vozu s přívěsem, nákladního vozu s přívěsem a motorovou pumpou a osobního pohotovostního vozu s přívěsem. V létě 1942 se 50 hasičů se svým velitelem nastěhovalo do domu L 502, který sousedil s hasičskou zbrojnicí.
Na podzim roku 1944 byl celý tým odeslán do Osvětimi na smrt, zůstal pouze velitel, který měl vycvičit nový tým. V prvním roce bylo uhašeno asi 200 požárů, do osvobození asi 800. Bylo třeba zvládnout i několik nebezpečných požárů, ale žádný velký požár. „Požární řád“ stanovoval, že nesmí být používán žádný otevřený oheň, např. svíčky a vařiče. Nikdo se však tím, že všechna kamna musela být hodinu před spaním uhašena, neřídil. V každé obytné místnosti musely být dva plné vědra s vodou, na chodbách a podlahách dostatek písku.
Hasičský sbor byl oblíbencem táborového inspektora SS Karla Bergla. Hasičský sbor byl také představen komisi Mezinárodního červeného kříže (IRK) dne 23. června 1944.
