Film o Terezíně od Kurta Gerrona, který byl natočen v srpnu a září 1944 a dokončen v březnu 1945, nebyl jediným filmovým projektem. Již předtím existovaly podobné iniciativy, jak uvádí například Hans Hofer ve své knize „Theresienstadt“ (Terezín), vydané v roce 1968 nakladatelstvím Europa-Verlag Wien (str. 194 a násl.).
Podle této knihy se již koncem roku 1942 v táboře šířila zvěst, že se má natočit film o Terezíně, který měl být použit jako prostředek proti propagandě o zvěrstvech. Vedením tohoto projektu byl údajně pověřen SS-Hauptsturmführer Otto ze štábu velitele Dr. Siegfrieda Seidla. Otto si nechal zavolat pražskou režisérku Irenu Dodalovou a oficiálně ji pověřil, aby mu do osmi dnů předložila návrh „kulturního filmu“. Paní Dodalová si zajistila pomoc mladého režiséra a kameramana a společně s nimi a za pomoci Petra Kiena se jí skutečně podařilo předložit návrh ve stanovené lhůtě. Otto na to nařídil vyklidit jednu místnost v Magdeburských kasárnách. Místnost byla vybavena psacím stolem, psacím strojem, kreslicím stolem atd. Na dveře byla umístěna cedule „Kancelář filmu Terezín“ a „Vstup přísně zakázán“. Policista z ghetta a úředník odboru transportů byli zbaveni svých povinností a věnovali se nyní scénáři. Velitel tábora poslal hotový scénář do Berlína. O několik týdnů později přišla zpráva: „Zítra první den natáčení“. Nikdo nevěděl, co se bude natáčet, protože z Berlína se vrátil úplně jiný scénář. (Podle poručíka Karla Margryho – zdroj níže – byl scénář téměř identický s původní verzí Petra Kiena). Film dostal děj. Část již byla natočena v Praze. Jedna rodina byla prostě zařazena do nejbližšího transportu a kamera sledovala cestu této rodiny Holländerových. Rodina Holländerových dostává povolávací rozkaz k transportu. Holländer jde do židovské obce, vidíme starou židovskou radnici, zasedání rady starších, Holländer balí, cesta na shromaždiště na výstavišti, tři dny v baráku na výstavišti, výdej jídla, spaní atd. Následuje naložení do vagónů, cesta, příjezd do Bohušovic, pochod do Terezína, příchod do ghetta. V tomto okamžiku musela nastoupit paní Dodalová: Holländer je vyšetřen („prochází šlajsnou“), Holländer je ubytován, Holländer jde do pracovní centrály, Holländer na svém pracovišti ve skladu dřeva, Holländer jde pro jídlo, Holländer v kabaretu, Holländer jde spát. Mezi tím několik ulic, křik dětí atd.
Film se dostal do Prahy, byl promítán a skončil v nějakém archivu. Rodina Holländerových byla později deportována do Osvětimi.
Na konci 90. let byl nalezen scénář a několik jednotlivých záběrů, ale nejvýznamnějším zdrojem informací k tomuto tématu je 8minutový filmový pás, který byl v roce 1994 nalezen v polském filmovém archivu „Wytwornia Filmow Dokumentalnych“ (WFDiF) ve Varšavě.
Autor konceptu scénáře není znám. Film zachycuje historii ghetta Terezín od podzimu 1941 do pozdního léta 1942. Dokument je šokující svým nečekaně drsným realismem: ohrazení obyvatelstva, přeplněnost, hlad a podvýživa, nedostatečná lékařská péče, utrpení starých a nemocných, děsivá úmrtnost, svévolné, despotické rozkazy, vyčerpávající pracovní požadavky a ačkoli Terezín byl – oficiálně – „konečnou stanicí“, zmínka o hrozících transportech na Východ. Není překvapivé, že tento scénář nebyl přijat.
