Terezínské ghetto bylo pracovním, ale také zásobovacím ghettem.
To co bylo vyprodukováno v Terezíně ani zdaleka nedokázalo pokrýt náklady na věznění a výživu vězňů. Ghetto nikdy nebylo soběstačné, nikdy nedosáhlo „kladné obchodní bilance“.
„Smlouvy o koupi domů“ mezi zvýhodněnými německými Židy a „Říšským svazem“ přinesly gestapu velké jmění. Z tohoto titulu bylo na účet České unijní banky „Židovského vystěhovaleckého fondu pro Čechy a Moravu“ převedeno 109 milionů říšských marek, který jako správce majetku pražské „Ústředny“ ghetto financoval. Do tohoto fondu byl převeden také majetek získaný vydíráním Židů a rozkradením židovského majetku v protektorátu a majetek zrušených židovských korporací v Berlíně a Vídni. Celkem měl fond obdržet 120 milionů říšských marek z Německa a 8 milionů říšských marek z Rakouska.
Když byl 16. února 1942 na základě nařízení „říšského protektora“ Terezín vyvlastněn, fond poskytl prostředky na nákup soukromého nemovitého majetku, včetně 149 obytných domů. Kromě toho bylo převzato 10 domů ve vlastnictví obce. 12 kasáren a 3 domy byly pronajaty vystěhovaleckým fondem. Ze zemědělských pozemků bylo převzato 311,34 ha, z toho 35,04 ha bylo pronajato Malé pevnosti. Hlavní část musela být obdělávána židovskou pracovní skupinou „Zemědělství“ ve prospěch SS.
Jednalo se o:
Toto odvětví sloužilo pouze ve prospěch SS, nikoli Židům. Zemědělský sektor zahrnoval také chov hospodářských zvířat. Na konci války zajišťovali vězni:
Samospráva neměla právo disponovat s nezbytnými dotacemi pro tábor, o tom se rozhodovalo v Berlíně a Praze. Dotace z Berlína pravděpodobně činily asi 38 milionů říšských marek, finanční prostředky tábora na konci války 90 milionů říšských marek.
V únoru 1945 bylo táboru připsáno 150 000 říšských marek na mzdy, avšak ve stejném měsíci činily výdaje 775 000 říšských marek, takže 625 000 říšských marek zůstalo nepokryto. Denní výdaje na jednoho vězně byly omezeny na 4,30 korun (0,43 říšských marek), ale v roce 1942 bylo v průměru utraceno 3,16 korun a v roce 1943 3,71 korun, teprve ke konci války byl limit překročen o 0,16 korun. Pokud předpokládáme, že v únoru 1945 bylo 15 000 vězňů, dostaneme 420 000 denních nákladů po 0,45 říšských marek, což je 189 000 říšských, tedy o 36 000 více než vydělané mzdy. Na základě dochovaných dokumentů nelze vypočítat, jak vysoké byly skutečné výdaje, zejména proto, že se výdaje netýkaly pouze vězňů, ale také SS a četnictva.
Finanční prostředky tábora pocházely z následujících zdrojů.
Tři účty vystěhovaleckého fondu pod názvem „Židovská samospráva Terezín“ u „České unijní banky“ v Praze vykazovaly k 28. únoru 1945 následující zůstatky:
