Anna Flachová, přezdívaná Flaška, se narodila 26. listopadu 1930 jako nejmladší dítě Lea a Elisabeth Flachových v polsko-českém pohraničním městě Polský Tešin (dnes Těšín). Když jí byl jeden rok, přestěhovala se rodina do Českého Těšína a brzy poté do Ostravy.
V únoru 1937 se rodina přestěhovala do Brna, do ulice Adlergasse 13, kde Flaškův otec otevřel velkoobchod se zipy. V Brně začala Flaška chodit na první hodiny klavíru a spolu se svou sestrou Alicí navštěvovala renomovanou baletní školu Iva Vány-Psoty. V roce 1939 začala chodit na první hodiny zpěvu k mistru svého oboru, profesorovi Sigmundu Auspitzerovi, který vychoval světově proslulou operní hvězdu z Brna, Marii Jeritzu.
Krátce po vpádu Němců do Brna byl obchod jejího otce podřízen dohledu dvou árijských „správců“. „Můj otec pracoval, zatímco Němci kontrolovali a brali za to spoustu peněz,“ řekla Flaška později. „Museli jsme je denně snášet v našem bytě.“
V srpnu 1940 se její sestře Ireně podařilo připojit se k ilegálnímu lodnímu transportu do Palestiny židovské organizace Alija mládeže. „Čekám, že tě tu brzy uvidím,“ napsala Irena Anně na rozloučenou do básnického alba a „Hlavně: Zpívej pilně, protože tvůj hlas je tvým jediným majetkem.“
Na zpívání však měla čím dál tím méně náladu. Jedna nepříjemná zkušenost střídala druhou. Když musela nosit žlutou hvězdu, zastavila se před ní jedna žena, ukázala na bílé plstěné boty, které právě dostala od matky, a křičela: „Ty židovská svině, dej mi ty boty, někdo jako ty přece nemůže mít takové boty.“ „Bylo to hrozné, pamatuji si to přesně. Od té doby jsem se vždy bála ty boty nosit. Ale byla zima a já neměla jiné.“
Jindy kolem ní prošli dva uniformovaní Němci a ona slyšela, jak jeden z nich řekl: „Taková krásná dívka. Škoda jen, že je Židovka.“ To Flašku velmi šokovalo. „Co je špatného na tom být Židovkou? Dodnes mám v sobě silný, hořký pocit, když na to vzpomínám. Nebo když slyším antisemitské výroky. To mě hluboce zasahuje. Silnější než hlad a jiná omezení a zákazy byla ta nenávist, která se na nás valila, to neoprávněné ponižování, kterému jsme byli vystaveni. To vydrží po celý život.“
Dne 26. listopadu 1941, v den Flaščiných jedenáctých narozenin, přišlo povolání k transportu. „To byl můj narozeninový dárek! Dodnes vidím, jak se mému otci do očí vhrnuly slzy. Bylo to poprvé, co jsem ho viděla plakat.“
O tři dny později se rodina vydala na sběrné místo. Odtud pokračovali dál. Byl to první rodinný transport z Brna, který dorazil do Terezína 2. prosince 1941.
Flaška byla umístěna do dívčího domova L 410 na náměstí, do pokoje č. 28.
Flaška se spřátelila s ostatními dívkami na pokoji, společně pomáhaly starým bezmocným lidem a nadchly se pro dětskou operu Brundibár. V únoru 1942 zemřela Flaščina babička Ottilie.
Zúčastnila se krutého sčítání v Bohušovicích, zažila zkrášlovací akci, návštěvu komise Mezinárodního červeného kříže a natáčení filmu Kurta Gerrona. Musela sledovat, jak jedna dívka za druhou odcházela do transportu a pokoj 28 se pomalu vyprazdňoval.
Na konci podzimu téhož roku se přestěhovala ke svým rodičům do Magdeburských kasáren. Pracovala nejprve v zemědělství, poté ve výrobě slídy a nějakou dobu jako poslíček v ordonanci. Flaška a její rodiče zažili osvobození 8. května v Terezíně.
Flaška měla štěstí. Rodiče a sestra holocaust přežili, ale mnoho svých příbuzných už nikdy neviděla.
V Brně začala Anna nový život. S velkým nasazením se věnovala hudbě a stala se pianistkou, zpěvačkou a profesorkou zpěvu a klavíru na brněnské konzervatoři a Janáčkově akademii. V roce 1955 se provdala za hobojistu Vítěslava Hanuše, s nímž sdílela zářivou hudební kariéru. Společně absolvovali četná zahraniční vystoupení, v letech 1959–1961 v Pekingu, v letech 1955–1969 v Bejrútu a v letech 1968/69 v Sydney. Jejich syn Tomáš Hanuš, narozený v roce 1970, je mezinárodně úspěšným dirigentem. Založil Nový český komorní orchestr a je stálým dirigentem České komorní filharmonie a Filharmonie v Bratislavě.
Anna Flachová se stále velmi angažuje v oblasti hudby, kromě své činnosti jako hudební pedagožka je členkou brněnské pobočky Dvořákovy společnosti a dodnes se velmi snaží udržovat památku na terezínské skladatele, zejména na Pavla Haase, který se narodil v Brně. Díky jejímu úsilí vzniklo mnoho hudebních počinů.
Anna Flachová je také členkou Terezínské iniciativy v Praze. Jako svědkyně své doby často cestuje, zejména jako host v rámci představení Brundibár. „Považuji za naši povinnost mluvit o našich zkušenostech z holocaustu. Tím spíše, čím více se ozývají hlasy, které holocaust popírají. Nechci, aby byla tato doba zapomenuta nebo dokonce popírána.“
Anna Flachová se jednou ročně setkává s přeživšími dívkami z pokoje č. 28 v Krkonoších.
