V ghettu
Břišní tyfus se v ghettu poprvé objevil v roce 1942. Bylo zjištěno, že tuto nemoc sem zavlekli vězni z transportů z Kolína nad Rýnem a z Vídně.
Do 20. dubna 1945 se tato nemoc vyskytla celkem 1 300krát. Vrchol epidemie nastal v únoru 1943. K šíření docházelo převážně kontaktní infekcí. Úmrtnost činila 13 %. Bojovalo se proti němu okamžitou izolací, rozsáhlým očkováním, hromadným vyšetřením všech vězňů pracujících v potravinářských provozech a odděleným ubytováním těch, kteří byli propuštěni jako vyléčení. Později bylo zjištěno, že k mnoha infekcím došlo také preventivním očkováním. Zvláště postiženi byli vězni trpící tuberkulózou.
Typhus exanthematicus (skvrnitý tyfus) se táboru navzdory silnému zamoření vešmi dlouho vyhýbal. V roce 1944 byl z Berlína přivezen jeden případ, který skončil smrtí. Díky izolaci se podařilo zabránit dalšímu šíření nákazy.
Od 20. dubna 1945 dorazily do Terezína tisíce zcela vyčerpaných, vyhublých a nemocných vězňů z rozpuštěných táborů na východě.
Ve vagonech s sebou přivezli již přes 400 mrtvých. Dne 24. dubna byl poprvé diagnostikován skvrnitý tyfus. Brzy byly zjištěny stovky případů, nakonec jich bylo daleko přes dva tisíce. Ušetřeni nezůstali ani „místní“, nakazilo se asi 200 pomocníků, lékařů a sester.
Celkem onemocnělo 2 500 osob. Podařilo se snížit úmrtnost pod 25 procent. Do konce června 1945 zemřelo na skvrnitý tyfus přibližně 500 lidí.
Dne 4. května 1945 přijela do Terezína skupina českých lékařů z Prahy a Roudnice. Tito lékaři se však starali především o vězně z Malé pevnosti. K Židům v ghettu, pokud nešlo o Čechoslováky, se nechovali zrovna přátelsky, někdy dokonce ani korektně. Dne 5. května přešly pravomoci v oblasti hygieny na českou lékařskou komisi, která si zajistila spolupráci židovského odborníka na tyfus Dr. Veddera. Dne 8. května bylo ghetto osvobozeno jednotkami Rudé armády, 11. května dorazil sovětský zdravotnický personál a 14. května byla na celé terezínské ghetto uvalena karanténa.
Dne 13. května pracovalo v pěti nemocnicích 52 ruských lékařů a 340 zdravotních sester. V těchto nemocnicích bylo ošetřeno 3 500 pacientů. Během necelých dvou týdnů bylo odblešeno 15 000 lidí. Zpočátku přibývalo 200–300 nových případů denně, poté se jejich počet snížil na 10–15 denně.
Ve věznici Gestapa v Malé pevnosti
V dubnu/květnu 1945 byla věznice Gestapa v Malé pevnosti přeplněná 5 500 vězni. Od ledna téhož roku věznice opakovaně přijímala vězně, kteří přišli z takzvaných transportů smrti z rozpuštěných táborů na východě. Předpokládá se, že oni nebo vězni pracující v táboře „Richard“ sem zavlekli epidemii skvrnitého tyfu, která vypukla na jaře 1945 a rychle se rozšířila po nádvořích. Kvůli přeplněnosti hromadných cel bylo obzvláště postiženo IV. nádvoří. Podvyživení vězni, kteří často trpěli nemocemi způsobenými nedostatkem živin, neměli proti tyfu žádnou obranu. Naprosto nedostatečné hygienické podmínky napomáhaly šíření nákazy. Nebyly k dispozici žádné léky. Teprve 4. května 1945 přijeli do Terezína lékaři z Roudnice a Prahy. Byli vysláni Českou národní radou, nejvyšším orgánem českého odboje. Když následující den vypuklo povstání v Praze, dozorci a stráže uprchli. Vězni převzali věznici společně s lékařským personálem, který přijel z Prahy. Dne 5. května dorazila první pomoc z okolních vesnic. V několika objektech Malé pevnosti byly zřízeny provizorní lazarety, objekt vedle zahradnictví byl prohlášen za karanténní stanici.
Dne 8. května bylo ghetto a vězení Gestapa osvobozeno Rudou armádou, 11. května dorazil do Terezína sovětský zdravotnický personál. Dne 14. května 1945 byla na celý Terezín uvalena karanténa. Epidemie tyfu, která byla definitivně poražena až na konci května 1945, si jen v Malé pevnosti vyžádala přes 1 000 obětí.
Tyfus je závažné infekční onemocnění, které podléhá ohlašovací povinnosti a jehož původce (Salmonella Typhi) poprvé popsal Karl Josef Eberth (1835–1926). Inkubační doba: 7 až 14 dní, poté příznaky podobné chřipce, třítýdenní horečnatá fáze s typickým stupňovitým nárůstem horečky, zpomalený puls, skvrnitá vyrážka na kůži břicha, krvavý průjem způsobený vředy na střevě, poruchy vědomí, delirium. Mohou se přidat četné komplikace. Díky moderní hygieně se dnes vyskytuje zřídka. Následuje dlouholetá imunita. Léčba antibiotiky, možnost preventivního očkování.
