Útěk z ghetta
Útěk z ghetta byl pro SS považován za nejzávažnější zločin, kterému se snažila zabránit všemi prostředky. Pouhý pokus o útěk byl trestán smrtí. Jen málokomu se podařilo z Terezína úspěšně uprchnout.
V letech 1941–1944 uprchlo 37 vězňů, z nichž dvanáct bylo dopadeno a vráceno zpět do ghetta. V dubnu 1945 uprchly čtyři osoby, v květnu jich do konečného osvobození uprchlo 723. Mnoho z nich jich uprchlo v posledních dnech války, kdy čeští četníci přivírali oči. Většinu pokusů o útěk podnikli mladí čeští Židé. Celkově bylo pokusů o útěk málo, protože příbuzní v táboře i mimo něj museli počítat s tvrdými represemi (princip kolektivní odpovědnosti). Vedení budov muselo podávat takzvané hlášení o podezření z útěku radě starších, která je předávala velitelství.
Pokus o útěk byl ve všech táborech považován za nejzávažnější zločin a byl zpravidla trestán smrtí. Jelikož SS v Terezíně chtělo po popravách na začátku roku 1942 zabránit dalším rozsudkům smrti, reagovalo deportací do Malé pevnosti, zařazením do transportu nebo kolektivními tresty. V denním rozkazu z 9. dubna 1943 bylo kromě zákazu vycházení a zákazu rozsvícení světel nařízeno také zrušení všech volnočasových akcí. Opakovaně, například v denním rozkazu z 15. února 1944, bylo v případě pokusů o útěk vyhrožováno nejtvrdšími tresty.
Pokusy o útěk z věznice Gestapa Malá pevnost
Mezi lety 1940 a 1945 došlo k řadě pokusů o útěk, z nichž však jen málo bylo úspěšných. Izolovaná poloha Malé pevnosti, vysoké zdi, částečně opevněné ostnatým drátem, nabízely špatné podmínky pro útěk. Známé jsou především pokusy o útěk z let 1944 a 1945.
V noci z 10. na 11. července 1944 uprchli dva vězni, Adolf Szinay-Szabo a Ladislav Malý. Adolf Szinay-Szabo byl dopaden jako první a dozorci ho brutálně ubili k smrti. L. Malý byl 20. prosince 1944 popraven v Malé pevnosti jako odstrašující příklad.
Dne 6. prosince 1944 se podařil útěk Miloši Ešnerovi, Josefovi Mattasovi a Františkovi Maršikovi. Využili mezeru ve zdi vedle zahradnictví a po lanech se spustili dolů po hradbách pevnosti.
Úspěšný byl také Zdeněk Vlasta, který uprchl z komanda Elbschloss v Litoměřicích a dokázal se skrývat až do konce války.
Tragické následky však způsobil hromadný útěk z cely 38 na IV. nádvoří.
Erwin Schmidt byl postřelen a později popraven jako odstrašující příklad pro ostatní na IV. nádvoří. Ladislav Šimek a Rudolf Vondrášek byli dozorci brutálně ubiti vedle samotek.
Z komanda Lovosice uprchl 19. dubna 1945 člen komunistické odbojové skupiny Václav Steka. Dokázal se skrývat až do osvobození Rudou armádou.
