Dr. Ing. Rudolf Freiberger se narodil 11. března 1906. Jako absolvent německé technické univerzity v Praze nejprve pracoval jako elektrotechnik v pražském strojírenském koncernu „Česko-moravská Kolben Daněk“, později pak v pražské pobočce firmy Phillips. Po okupaci německým wehrmachtem se stal vedoucím rekvalifikačních kurzů organizovaných pražskou židovskou obcí. Jako člen takzvaného „Aufbaukommandos“ (stavebního komanda) patřil mezi první vězně, kteří byli dne 4. prosince 1941 deportováni do Terezína a tam nejprve ubytováni v Sudetských kasárnách. V Terezíně vedl od začátku až do konce války výrobní oddělení a patřil k několika málo členům tamější Rady starších, kteří se dožili osvobození. Historik Hans Günther Adler ho popisuje jako bezohledného oportunistu, který vždy věděl, jak se udržet na vrcholu, a byl jedním z nejnenáviděnějších mužů ve vedení.
Po osvobození pracoval v generálním ředitelství Československých elektrotechnických závodů a ve Výzkumném ústavu energetiky. V poválečném Československu byl obviněn ze spolupráce s Němci. Byl zatčen a vyslýchán, nakonec však shledán nevinným a propuštěn.
Rudolf Freiberger sepsal 60stránkovou studii s 11 přílohami nazvanou „K historii výrobních závodů v terezínském ghettu“, kterou na jeho žádost přepsala bývalá obyvatelka ghetta Irene Liebermannová. V roce 1993 Irene Liebermannová poskytla studii autora, který zemřel 23. března 1978, Terezínské iniciativě.
