12. března 1877 – 16. října 1946
Frick se narodil v Alsenzi (Falc). Syn učitele studoval právo v Mnichově, Göttingenu, Berlíně a Heidelbergu, po získání doktorátu nastoupil do bavorské státní služby a přišel na policejní ředitelství v Mnichově, kde se jako vrchní úředník stal vedoucím politické policie, která otevřeně podporovala pravicové skupiny v Bavorsku. Brzy navázal kontakt s Hitlerem a po jeho puči byl odsouzen k vězení, ale kvůli svému zvolení za poslance Říšského sněmu za zakázanou NSDAP byl předčasně propuštěn. Úředník vrchního pojišťovacího úřadu v Mnichově, který od té doby nepřetržitě patřil k říšskému sněmu, převzal v roce 1928 předsednictví frakce NSDAP v říšském sněmu a v letech 1930–1931 se stal prvním národně socialistickým poslancem v německém spolkovém státě a ministrem vnitra a lidového vzdělávání v Durynsku.
Frick měl hodnost říšského vůdce NSDAP. Dne 30. ledna 1933 byl Hindenburgem jmenován říšským ministrem a v roce 1934 zároveň pruským ministrem vnitra, který tak do roku 1943 nesl odpovědnost za všechna vnitřní politická opatření vlády, zejména za sjednocení zemí, rozpuštění stran a rasové a říšské občanské zákony. Integrace strany a státu, kterou Fricke plánoval v rámci „zákona o nové výstavbě“, mohla být realizována pouze částečně. Jako generální zmocněnec pro říšskou správu byl Frick Himmlerem opakovaně upozaďován. Himmler převzal politickou policii spolkových zemí a později celý policejní aparát. V roce 1943 byl Frick odvolán z ministerstva, zůstal říšským ministrem bez portfeje a převzal funkci říšského protektora Čech a Moravy, která se vedle SS stala bezmocnou. Mezinárodní vojenský soud ho v Norimberku odsoudil k trestu smrti oběšením. Byl popraven a jeho popel rozptýlilo letectvo.
