Tomáš Fritta přišel se svými rodiči do terezínského ghetta 4. prosince 1941. Nebylo mu ještě ani rok. Když byl v létě 1944 jeho otec Bedřich Fritta zatčen za „zvěrskou propagandu“ a odvezen do Malé pevnosti, osud postihl i jeho rodinu. On a jeho matka byli také převezeni do Malé pevnosti a uvězněni spolu s manželkou Lea Haase, Ernou Haasovou, ve Frauenhofu. Bedřich Fritta byl spolu s Leem Haasem dne 17. července 1944 deportován do Osvětimi, kde Bedřich Fritta dne 5. listopadu 1944 zemřel.
V Malé pevnosti paní Fritta onemocněla (pravděpodobně i psychicky). Erna Haasová se starala o malého Tomáše, kterého po osvobození manželé Haasovi adoptovali. Dnes žije převážně v Praze a má své místo ve Staronové synagoze, známé také jako Altneuschul.
Marie Poláková, která byla jako politická vězeňkyně uvězněna v Malé pevnosti, píše v Terezínských listech č. 27 z roku 1999: „Jeho otce odvezli do Osvětimi, jeho matka se zbláznila a zemřela. O dítě se starala manželka malíře Lea Haase, Erna... Tomíček byl milé a inteligentní dítě, celý tábor ho měl rád. Dodnes si pamatuji malého Tomáška, jak sedí u mřížového okna, nožičky mu visí venku a on se šťastně usmívá na slunce, protože ho tak krásně osvětluje.“ Ženské vězeňkyně mu vyráběly panenky z kousků látky a házely mu je přes mříže. „Tomíček jásá a tleská rukama: „Mám tolik tet.““
