Richard Glazar se spolu se svými rodiči skrýval u farmářů až do poloviny roku 1942, poté byl odhalen a deportován do terezínského ghetta. V ghettu zůstal jen krátkou dobu, poté byl spolu se svým přítelem Karlem Ungerem přepraven v osobním vagónu do Treblinky. „Na práci na východě“, jak jim bylo řečeno v Terezíně. Glazar a jeho přítel Unger byli při selekci ušetřeni a museli pracovat jako otroci. V komandu „Rot“ museli nejprve vynášet z vagónů mrtvé, kteří zemřeli během transportu, a odnášet je na ohniště, kde byly těla spalovány, poté třídili „zavazadla“ deportovaných. Velitel tábora Franz Stangl opakovaně svévolně zabíjel otroky. Vycvičil svého bernardýna tak, aby na povel rozcupoval lidi. Po strašlivých transportech v lednu a únoru 1943 založili někteří vězni „revoluční výbor“. Získali klíče od skladů. Když se blížil konec transportů a tím i tábora, vězni 2. srpna zaútočili. Několika stovkám vězňů se podařilo uprchnout do lesů, mnoho jich bylo dopadeno a zastřeleno, tábor byl srovnán se zemí. Richardu Glazarovi a jeho příteli se podařilo uprchnout do Německa, kde jako nuceně nasazení ve zbrojovce v Mannheimu zažili konec války. Konce války se dožilo padesát čtyři vězňů. V düsseldorfském procesu týkajícím se Treblinky bylo obviněno deset příslušníků SS, čtyři z nich byli odsouzeni k doživotnímu vězení, pět k trestům odnětí svobody v délce od tří do dvanácti let.
Richard Glazar zemřel v roce 1997 v Praze.
