Arthur Goldschmidt, který se narodil v roce 1873 v Berlíně, vyrůstal v měšťanské židovské rodině v Hamburku, která v roce 1858 vystoupila z židovské obce a konvertovala k protestantismu. V roce 1895 složil první státní zkoušku z práva a získal doktorát. V roce 1899 složil druhou státní zkoušku z práva a v roce 1902 byl Arthur Goldschmidt jmenován okresním soudcem.
V roce 1904 se oženil s Kitty Horschitzovou, která byla rovněž pokřtěná židovka. V roce 1913 byl jmenován zemským soudcem a v roce 1916 se rodina přestěhovala do Reinbeku. V roce 1917 byl jmenován soudcem vrchního soudu a dočasně působil u Říšského soudu v Lipsku. Po nástupu nacistů k moci přišel o své místo v důsledku zákona o úřednické službě a již v roce 1933 byl propuštěn. Od té doby se věnoval svému koníčku, malování. Hrozbu ze strany nacistů odhadoval realisticky a v roce 1938 poslal své dva syny do zahraničí. Jeho manželka Kitty zemřela v červnu 1942, ale pastor v Reinbeku odmítl pohřeb na církevním hřbitově, protože paní Goldschmidtová nebyla „árijka“. Měsíc po smrti své ženy byl Goldschmidt 20. července 1942 spolu s 800 dalšími Židy z Hamburku deportován transportem VI/2 do terezínského ghetta.
Zde v ghettu se jako pastor staral o židovsko-protestantskou komunitu. Byl ušetřen transportů, přežil tábor a po osvobození se vrátil do Hamburku.
V terezínském ghettu bylo několik tisíc křesťanů, kteří mohli v kolumbáriu pořádat vlastní bohoslužby a smuteční obřady.
Arthur Goldschmidt později napsal: „Při zpětném pohledu je třeba uznat, že správa komunity, která měla být a chtěla být židovská a která přirozeně musela vnímat křesťanskou komunitu jako cizí těleso, prokázala celkově velkou vstřícnost.“
V roce 1945 údajně existoval kartotéční rejstřík s 800 jmény členů evangelické obce v Terezíně. Od té doby je považován za ztracený.
Goldschmidt byl v květnu 1945 osvobozen v Terezíně a vrátil se do Hamburku. Goldschmidt se stal zástupcem CDU v obecní radě a místostarostou v Reinbeku. V roce 1946 sepsal „Dějiny evangelické obce v Terezíně“. Zemřel 9. února 1947, krátce před otevřením lidové vysoké školy, kterou sám inicioval.
