Salmen Gradowski byl členem tzv. sonderkommanda (zvláštního komanda) v Osvětimi-Březince a svědkem likvidace vězňů z terezínského rodinného tábora dne 8. března 1944.
Před válkou pracoval Gradowski v malém obchodě svého otce v polském městě Suwalcki. Snil o tom, že se svou ženou a celou rodinou emigruje do Palestiny. Nepodařilo se mu však přesvědčit svého švagra Davida Sfarda. Ten si vyžádal rok na rozmyšlenou. Během této doby se však Polsko dostalo pod fašistickou nadvládu. Celá rodina Gradowských byla dne 8. prosince 1942 deportována do Osvětimi. Zatímco Salmen Gradowski byl vybrán pro práci v sonderkommandu, jeho rodina byla ještě téhož dne zavražděna v plynové komoře. O šestnáct měsíců později, v březnu 1944, začal Gradowski psát zápisky, které byly – ukryté v láhvi a plechovce – nalezeny v různých časech, na různých místech a různými osobami. Gradowski sám zahynul 7. října 1944 jako vůdce krvavě potlačeného povstání sonderkommanda.
V březnu 1945 byla v zemi smíchané s popelem a hlínou v krematoriu III nalezena láhev, ve které se nacházel zápisník s Gradowského zápisky, 81 popsaných stránek. V těchto zápiscích Salmen Gradowski popisuje život před Osvětimí, svou deportaci a první období svého věznění v Osvětimi. Zápisky končí v momentě, kdy je zařazen do sonderkommanda. Text končí uprostřed věty a bylo jasné, že musí existovat druhá část, která byla ukryta jinde. Desítky let zůstávaly pátrání historiků bezvýsledné. Ve skutečnosti byla druhá část nalezena hned po osvobození v plechovce. Neznámý polský nálezce ji prodal Chaimu Wolnermannovi, který žil v Osvětimi a na začátku roku 1947 emigroval do Izraele. Wolnermann připravil text k vydání, ale marně hledal vydavatele, protože sionisté podle Gradowského v té době nechtěli slyšet o Židech, kteří bez odporu šli jako ovce na porážku. V roce 1977 Wolnerman text vydal v soukromém nákladu.
Mnoho stránek tohoto rukopisu je věnováno událostem v březnu 1944 v rodinném táboře. Gradowského kapitola o „strašné, krvavé noci Purim 1944“, kdy SS „proměnila náš Purim v Tiš'a be-av", den radosti v den smutku, přeložila Kateřina Čapková (publikováno v Terezínských studiích a dokumentech 1999).
Gradowského záznamy obsahují chyby a některé pasáže se zdají být literárně „zkrášlené“, ale v zásadě se shodují s jinými zdroji a tvoří jedinečný dokument. Gradowski popisuje přípravy SS, které vězňům sdělily, že budou přesunuti do pracovního tábora v Heydebrecku, předtím poslaly sonderkommando na odpočinek, vyžádaly si další stráže (což se jinak nikdy nestávalo), určily jejich umístění a nechaly uzavřít celý areál krematorií. Gradowski také tvrdí, že Němci se snažili zabít Židy právě v den Purim. Gradowski popisuje události v krematoriu II, kde byly zavražděny ženy a dívky, a podrobně líčí drama, které se odehrálo v předsíni plynové komory a v ní samotné. S láskyplným obdivem svědčil o tom, jak statečně ženy z Terezína zemřely. Žádná z nich neprosila o milost, o svůj život. Opilí muži SS křičeli a bili je, aby se rychleji svlékly. Na smrt šly matky, které líbaly své děti v náručí. Matka malé holčičky s dlouhými copánky proklínala stojící důstojníky SS a plivla do tváře přítomné ženě z SS. Jiná žena se vrhla na velitele krematoria a dala mu tři facky. Jedna z dívek se odmítla svléknout a vyzvala ostatní k odporu. Byla zastřelena. Plynová komora se plnila postupně, podle toho, jak přijížděly kolony aut. Gradowski zaznamenal údiv a zděšení přítomné elity SS, když se z plynové komory ozval zpěv Internacionály, Hatikwy a československé národní hymny Kde domov můj. Zpěv z plynové komory zněl jako varování pro SS, že brzy přijde konec jejich moci a odplata.
Po zavraždění žen v krematoriu č. II byli muži z rodinného tábora zavražděni v krematoriu č. III.
