Dagmar Hilarová se narodila v roce 1928 v Praze (rodné jméno Berzetti). Ve čtrnácti letech byla deportována do terezínského ghetta, kde pracovala ve zdravotnictví. Po osvobození se vrátila do Prahy a v roce 1947 se provdala za Ežena Hilara, který byl rovněž vězněm v Terezíně. Její básně byly přeloženy do mnoha jazyků a sedm skladatelů je zhudebnilo. Básnická sbírka: „Hundert Farben hat der Regenbogen“ (Sto barev má duha), Berlín 1967.
Kavárna v Terezíně Od Dagmar Hilarové
Sedí u šálku náhražky kávy. Dva přátelé. V míru už zažili hezčí časy. Jeden hrál první housle, druhý na kontrabas. A třetí, violoncellista, už dávno proměnil nebe v hudbu. Už nejsou mladí, už dávno nejsou mladí. Jejich čela jsou zkřivená vráskami. Na jejich vlasy se posadil bělásek. Takový zakuklený pocit mládí, který jim slibuje ještě jedno jaro: Budou sedět pod jabloní a hrát Beethovena.
Dětská kresba Od Dagmar Hilarové
Transport – dítě říká transport a nakreslí vlak s ohnutým komínem Komín – dítě říká komín a nakreslí obrovský krk, na kterém hnízdí čápi Čáp – dítě říká čáp, ale nikdy čápy nevidělo Maminko – jak se kreslí čáp? Ale maminka je daleko To je ale podivný obrázek! Transport, komín, čáp a maminka Se vší láskou, jedním tahem!
