Pozdější říšský vůdce SS a říšský ministr vnitra se narodil 7. října 1900 v Mnichově. Jeho otec byl gymnáziální učitel, který kdysi vychovával koruního prince v domě Wittelsbachů.
Heinrich Himmler vyrůstal v intelektuální, přísně katolické a císaři oddané rodině. Po ukončení školní docházky byl v roce 1917 povolán do Landshutu jako důstojnický kadet, ale do boje již nezasáhl. Od roku 1918 studoval Himmler zemědělství na Technické univerzitě v Mnichově (diplom v roce 1922), poté pracoval ve firmě vyrábějící hnojiva, od roku 1923 byl bez zaměstnání. Po členství v národovecké organizaci Artamanenbund následovalo v roce 1923 připojení k Röhmově vojenské organizaci Reichskriegsflagge a s ní i účast na Hitlerově puči.
V srpnu 1925 vstoupil do znovuobnovené NSDAP, spolupracovník Georga Strassera, v roce 1925 zástupce gauleitera Dolního Porýní, v roce 1926 zástupce gauleitera Horního Porýní, zástupce říšského vedoucího propagandy v letech 1926–1930. V roce 1928 se krátce neúspěšně věnoval chovu slepic. Himmler byl od roku 1929, kdy byl jmenován říšským vůdcem SS, elitní organizace rekrutované z SA, výlučně politicky činný a v roce 1930 byl zvolen do říšského sněmu za volební obvod Weser-Ems. Jako policejní prezident v Mnichově (1933) založil na začátku března 1933 koncentrační tábor Dachau a zorganizoval politickou policii ve všech německých zemích. Dne 20. dubna 1934 byl Göringem jmenován zástupcem šéfa tajné státní policie v Prusku a podílel se na likvidaci vedení SA během takzvaného Röhmova puče, v jehož důsledku byla SA zbavena moci a SS byla jako samostatná složka NSDAP podřízena přímo Hitlerovi. Od 17. června 1936 byla celá policie pod Himmlerem jako státním tajemníkem na Říšském ministerstvu vnitra (RMdI) centralizována a propojena s SS, což se projevilo v názvu úřadu RFSS a na šéfovi německé policie. Himmler definoval SS jako „řád, v němž měla být elitářským způsobem ztělesněna nacistická ideologie“.
SS zároveň tvořila teroristický aparát nacistického režimu, který fungoval mimo státní normy, a vytvořila ekonomické impérium založené na pracovní síle vězňů koncentračních táborů. Kromě strážních jednotek koncentračních táborů, tzv. Totenkopfverbände, vytvořil Himmler v letech 1939/1940 z SS-Verfügungstruppe Waffen-SS jako jednotku podřízenou pouze jemu, vedle wehrmachtu (nakonec 38 divizí s počtem přibližně 600 000 mužů). Po sloučení stranické bezpečnostní služby (SD) s kriminální policií a Gestapem v Hlavním úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) v roce 1939 disponoval Himmler spolu s koncentračními tábory všemi možnostmi použití donucovacích prostředků. Po jmenování říšským komisařem pro upevňování němectví (RKF) mu od 7. října 1939 přibyla také odpovědnost za politiku přesídlování a germanizace v anektovaných a okupovaných územích. Himmler byl v poslední instanci odpovědný za organizaci a provedení genocidy evropských Židů prostřednictvím tzv. "Einsatzgruppen" (skupin nasazení), v ghettech, vyhlazovacích táborech a při různých „akcích“.
Od 15. srpna 1943 byl říšským ministrem vnitra a generálním zmocněncem pro správu říše, 21. července 1944 byl navíc jmenován vrchním velitelem záložní armády a šéfem armádního zbrojního průmyslu. V posledních měsících války jako velitel dvou armádních skupin postupně prokázal svou vojenskou neschopnost, na jaře 1945 zorganizoval Volkssturm ("lidovou bouři") jako poslední zálohu a byl spoluzodpovědný za neorganizovanou a téměř neaktivní jednotku Werwolf. Kvůli jeho nabídce částečné kapitulace v iluzorní naději, že bude moci pokračovat v boji proti Sovětskému svazu po boku západních mocností, ho Hitler v dubnu 1945 zbavil všech funkcí a vyloučil z NSDAP. Vláda Dönitze se rovněž distancovala od Himmlera, který se pokusil uprchnout pod falešným jménem. Po odhalení své identity spáchal v britském zajetí sebevraždu.
