Mládežnická organizace Jad tomechet byla založena na konci léta 1942 na podnět vedoucích členů Hechaluz. Ti se spolu s členy organizace pro péči o mládež shodli, že je třeba něco udělat proti strašlivému utrpení starých lidí v ghettu, i když se to zdálo téměř nemožné.
V roce 1942 přišly do ghetta tisíce starých lidí, převážně z Německa a Rakouska. Mnozí z nich očekávali, že v Terezíně najdou domov pro seniory, pokoj na slunné straně s výhledem na jezero. Mnozí při příjezdu předložili dopis s názvem hotelu nebo penzionu a tvrdili, že tam mají rezervované místo. Předtím uzavřeli s nacisty takzvané smlouvy o koupi domova, dali jim celý svůj majetek, věříce, že se dostanou do lázeňského města, do lázní Terezín.
Nyní tito částečně velmi bohatí lidé přišli do přeplněného pevnostního města a byli ubytováni v naprosto přeplněných kasárnách, na půdách nebo ve vlhkých, studených kasematách, obklopeni špínou, prachem a hlukem. Spali na matracích nebo dokonce na studené podlaze. Mnozí z nich nemohli ani používat toalety nebo umývárny, protože byly příliš daleko od jejich spacích míst a sami se tam nedostali. Chyběla pitná voda a strava byla nedostatečná. Starší lidé tak velmi brzy ztratili víru a životní sílu. Mnozí zemřeli na nemoci způsobené nedostatečnou výživou, vzrostla míra sebevražd.
Členové Hechaluzu se domnívali, že zde leží důležitý úkol pro mládež. Tak byla založena tato organizace, která se jmenovala „Jad tomeched“ (pomocná ruka).
K této organizaci se připojilo mnoho mladých lidí, kteří se aktivně podíleli na péči o staré lidi. Nosili jim skromné jídlo z kuchyně, doprovázeli je na toalety, umývali ležící pacienty, uklízeli jejich skromná lůžka nebo jim pomáhali s balením, když museli jít na „transport“.
