Při prohlížení „Terezínského sborníku“, ve kterém jsou uvedeny biografické údaje osob, které podle seznamu velitelství patřily mezi „významné osobnosti A“, je patrné, že řada synů dotčených osob byla ve službách vlády, v říšské pracovní službě nebo ve wehrmachtu. Jednalo se zpravidla o syny ze „smíšených manželství“, kteří byli podle Norimberských zákonů „míšenci 1. stupně“.
Americký historik Bryan Mark Rigg se domnívá, že zjistil, že nejméně 150 000 vojáků wehrmachtu, mužstev, důstojníků až po generály, bylo židovského původu. Osoby klasifikované jako „čtvrtinoví“ nebo „poloviční Židé“ byly vystaveny diferencované diskriminaci. Obvykle nepatřily k židovské obci a ani nebyly právně rovnocenné jejím členům. Jen velmi málo z 220 „míšenců“, které Rigg vyzpovídal, mělo vztah k náboženství. Mnozí z nich se distancovali od víry svých předků, aby se vyhnuli sociálnímu stigmatu: „Nejsem Žid. Nevypadám tak. Jsem šlechtic." Vojenskou službu, kterou museli míšenci na rozdíl od „plnokrevných Židů“ absolvovat, chápali jako šanci na prokazování své loajality a opětovné začlenění do národního společenství. Rozkaz vrchního velení wehrmachtu z jara 1940 o vyloučení všech „polovičních Židů“ z wehrmachtu byl dodržován jen polovičatě a ne zrovna příliš důsledně. Mnozí nadřízení neviděli důvod, proč se zbavovat zkušených a bojeschopných mužů, navíc bylo obtížné tento rozkaz skutečně bez výjimky uplatnit na 18 milionech vojáků wehrmachtu. Na žádosti o výjimky, které si mohli „míšenci“ podat, si Hitler vyhrazoval právo osobního rozhodnutí. Na popud Göringa tak Hitler již v roce 1935 „árizoval“ pozdějšího generála Luftwaffe Erharda Milcha, který byl v roce 1947 Američany odsouzen jako válečný zločinec.
Politika nacistického státu vůči „míšencům“ byla rozporuplná. Nespočetné množství nařízení a prováděcích předpisů upravovalo stále nové zvláštní případy a výjimky. Antisemitské rasové zákony nevyplývaly přímo z „neměnného stranického programu“ NSDAP, ale byly výsledkem konfliktu mezi konkurenčními instancemi ve státě a ve straně.
Riggova práce je většinou historiků považována za nedůvěryhodnou. Částečně se jedná o spekulativní tvrzení, protože počet „míšenců“ v nacistickém státě nelze jasně určit, protože bylo sporné, kdo vlastně spadá pod pojem „míšenec“. Za pravděpodobné se považuje, že před začátkem války žilo v Německé říši něco málo přes 200 000 míšenců. Pod pojmem „židovští vojáci“ Rigg zahrnuje nejen „čtvrtinové Židy“, jako byl nadporučík Helmut Schmidt, ale také „osminového Žida“ admirála Hanse Georga von Friedeburga, který v žádném případě nepodléhal rasovým zákonům.
