Ernst Kaltenbrunner se narodil v roce 1903 v Riedu am Inn, nedaleko městečka Brauna, jako syn právníka. Nejprve studoval chemii, poté právo ve Štýrském Hradci. Po promoci a absolvování soudní praxe se usadil v Linci v Horním Rakousku. V roce 1932 vstoupil tento člen velkoněmeckého studentského spolku do NSDAP a krátce nato také do SS. Po neúspěšném puči (Dollfußova aféra) byl odsouzen k trestu odnětí svobody, v roce 1935 převzal vedení ilegální rakouské SS, 10. března 1938 byl formálně jmenován brigádním vůdcem SS-Oberabschnitt Donau a následující den mu byly na příkaz Göringa svěřeny policejní úkoly v oblasti veřejné bezpečnosti.
Zůstal SS-Oberabschnittsführerem ve Vídni a v listopadu 1938 se stal členem Říšského sněmu a SS-Gruppenführerem. V dubnu 1941 byl jmenován generálporučíkem policie. Dne 30. ledna 1943 nastoupil jako SS-Obergruppenführer Heydrich do všech funkcí Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (šéf bezpečnostní služby a bezpečnostní policie).
Vysoký muž s tváří poznamenanou jizvami pokračoval v totální kontrole a prosazoval pronásledování odboje, zejména po 20. červenci 1944.
Mezinárodní vojenský tribunál ho v hlavním procesu s válečnými zločinci 9. října 1946 odsoudil k trestu smrti oběšením. Rozsudek byl vykonán 16. října 1946.
20. dubna 1945 navštívil Kaltenbrunner terezínské ghetto při cestě do Vídně.
