Alfred Kantor se narodil 7. listopadu 1923 v Praze. Právě nastoupil do Rotterovy školy reklamní grafiky, když Němci nařídili vyloučení Židů ze všech veřejných i soukromých škol. Byl tak nucen studia přerušit. 1. prosince 1941 dostal příkaz k deportaci do Terezína, kde zůstal do roku 1943, poté byl deportován do Osvětimi a v roce 1944 do nuceného pracovního tábora Schwarzheide. 18. dubna 1945, krátce před kapitulací, byl osvobozen. Kantor později žil v USA ve státě Maine.
V červnu 1945, deset týdnů po skončení tříapůlletého věznění v táborech, přišel tehdy 22letý Alfred Kantor do Deggendorfu do tábora pro „displaced persons“ (vysídlené osoby). Tam za dva měsíce vytvořil asi 127 kreseb kolorovaných vodovými barvami, které vložil do knihy s prázdnými stránkami, kterou mu speciálně vyrobil knihař.
Jako spolutrpitel a osobně hluboce zasažený – jeho matka a přítelkyně Eva Glauberová byly spolu s ním posláni do Osvětimi a tam zavražděni v plynové komoře – tento mladý pražský Žid bez sebelítosti zachycuje v obrazech, které objektivizují jako fotografie, pekelnou cestu mladého člověka skrz strašlivou a zrůdnou realitu pekla táborů. Na obrazech zachycuje mučivý život a zážitky v nacististických vyhlazovacích táborech. K některým akvarelům měl Kantor tužkové kresby, které vytvořil v táborech. V Terezíně, tehdy osmnáctiletý, si Kantor brzy opatřil tužku, papír a další kreslířské potřeby od lidí, kteří pracovali v administrativních kancelářích. Brzy měl také zápisník, který zaplnil skicami života odehrávajícího se v mučivě stísněných podmínkách a špatně osvětlených místnostech baráků.
Když byl Kantor v roce 1943 odeslán do Osvětimi, svěřil svůj zápisník příteli, který zůstal v Terezíně a po jeho osvobození mu jej vrátil. V Osvětimi bylo mnohem obtížnější sehnat kreslicí potřeby. Ale podařilo se mu to, protože tam měl mnohem silnější nutkání kreslit. Nyní byl odhodlán vytvořit souvislou obrazovou zprávu, i když věděl, že je nemožné tyto kresby někdy dostat z Osvětimi ven. Kreslil, kdekoli a kdykoli to bylo možné. „Jakmile byla scéna jednou zaznamenána na papír, nemohla se mi už vymazat z paměti,“ vzpomíná Kantor. Většinu skic zničil, aby nebyl odhalen. Těch několik kreseb ze Schwarzheide, které se dochovaly, propašoval ven jeho přítel. Když byl Kantor opět na svobodě, zachráněný materiál a skici, které se mu hluboce vryly do paměti, mu umožnily dokončit jeho obrazový deník.
