1876 - 1945
Gertrud Kantorowicz se narodila v Poznani. Byla historičkou umění a překladatelkou. Kdysi patřila do okruhu básníka Stefana George. Dne 6. července 1942 byla deportována do Terezína, kde 19./20. dubna 1945, tedy několik dní před osvobozením, zemřela. Její básně napsané v ghettu vyšly v roce 1948 pod názvem Verše z Terezína.
Buď bdělý k hlasům, které zní všude kolem Nauč se smířit se s okamžikem: Ozvěna rána rozeznívá jeho kroky – korunují je budoucí tváře – temné i krásné – A vedou tě bohatými odvážnými stezkami Vše je tady a teď a vše je milost. Křoví kolem tvých nohou? – Ono se ohýbá, když kráčíš v úzkém paprsku slunečního kola. Ruce z mlhy? – Tvá ruka ví, co dělat. Pařez zůstává vlevo. Co prosilo smrt o život, mizí. Kde se prsty ohýbají k setí, unavené osvěžuje klas a žně. Všechno je čin. I sen musí – Ležíš v trávě, díváš se skrz kulatý strom, slunce a měsíc zároveň v modrém prostoru – Ó země, plodný opojný závan od kraje ke kraji.
