Chava Kiesler prožila šťastné dětství v Praze. To skončilo s příchodem Němců v březnu 1939. Čtrnáctiletá Chava už nesměla chodit na střední školu. Nejprve si našla práci jako pomocná učitelka v mateřské školce. V červenci 1942 byla její matka a sestra deportovány do Terezína, v listopadu přišla řada i na ni. V ghettu se zamilovala do o dva roky staršího Jindry. Díky němu mohla pracovat v centrální prádelně. Když v květnu 1944 byli Jindrovi rodiče zařazeni do transportu, přihlásil se dobrovolně. Od té doby o něm už nikdy neslyšela.
V říjnu 1944 byla celá Chavina rodina odeslána do Březinky. Matka při selekci Mengeleovi řekla, že je dost silná na to, aby mohla pracovat. Chavina sestra řekla, že je jí 16 let, a tak všichni prošli selekcí. Chavina matka zemřela v Bergen-Belsenu krátce před osvobozením. Po osvobození se Chava provdala za bratra své kamarádky z tábora. Měla syna a v roce 1948 odešla do Izraele.
