Kurt Kotouč pocházel ze středostavovské rodiny. Jeho otec Otto Kotouč (1895–1942) prožil a přežil první světovou válku jako voják. Byl synem horníka z revíru Oslavany a povoláním textilní technik. V roce 1921, ještě jako svobodný, se chtěl osamostatnit a založit obchod se starými a novými zbytky látek a vlny. Tímto obchodem chtěl zajistit živobytí své matce a tetě. V jejich bytě a v malém skladu se hromadily textilní zbytky, které se obě ženy snažily rozmotat. Otec však s tímto namáhavým obchodem s hadry nemohl vydělat velké peníze. V roce 1921 se Otto Kotouč oženil se Stellou Senskou z Mohelna (1902–1942). Stellin otec tam vlastnil smíšený obchod.
Členové rodiny Senských byli vážení občané a byli zastoupeni i v obecní radě. Mladá rodina bydlela v Falkensteinerově ulici v Brně ve starém činžovním domě. Kurt neměl náboženskou výchovu. Jednou za rok, pravděpodobně na Jom Kipur, chodil do synagogy. Mezi jeho blízkými přáteli nebyli žádní Židé. V roce 1939 dokončil základní školu. Mezi německým obyvatelstvem Brna získával Konrad Henlein (vůdce fašistické „Sudetské německé strany“) stále více příznivců. Kurt a další židovské děti byly na cestě do školy stále častěji napadány členy Hitlerjugend. Kurt přišel o své árijské kamarády, jejichž rodiče jim nedovolili si hrát s židovským dítětem.
Jeho oblíbený učitel se přidal k nacionalistické organizaci a předstíral, že ho nezná. Protože nemohl chodit do běžného gymnázia, nastoupil do židovského spolkového gymnázia, kde se seznámil s Walterem Eisingerem. Na konci roku 1940 prohledalo Gestapo byt rodiny. Prádlo, oblečení a další věci musely být zabaleny do kufrů a odevzdány Gestapu. Otec tam byl dva dny zadržován a propuštěn byl pouze proto, že vyšetřující úředník Gestapa byl s Ottou Kotoučem na frontě. V roce 1941 se Kotoučovi museli spolu s dalšími dvěma židovskými rodinami přestěhovat do třípokojového bytu. V srpnu přišlo Gestapo znovu. Otec a matka byli zatčeni, brzy odvezeni do koncentračního tábora (matka do Ravensbrücku) a v roce 1942 zavražděni v Osvětimi. Kurt a jeho bratr zůstali v Brně. Zůstala tam také osmdesátiletá matka otce a jeho sestra Marie. Matka byla zavražděna v roce 1942 v Treblince, sestra v Ostrowu. Bratři se na krátkou dobu mohli přestěhovat k příbuzným do Mohelna, aby byli společně s nimi 19. května 1942 deportováni transportem Aw do Terezína. Kurt byl nejprve umístěn do Sudetské kasárny, později do tábora L 417. Zde se Kurt znovu setkal s Walterem Eisingerem.
Kurt Kotouč se stal předsedou samosprávy republiky Schkid. Přežil.
