Adelbert Lallier vstoupil do Waffen SS v roce 1942 jako „Dunajský Šváb“. Po válce odešel do Kanady a stal se profesorem ekonomie.
Nemohl se smířit s tím, že byl svědkem sedmi vražd a nic s tím neudělal. O desítky let později, na jaře 2001, inicioval soudní proces s Juliem Vielem, tehdejším střelcem.
Viel prý bezdůvodně zastřelil sedm vězňů u protitankového příkopu mezi Litoměřicemi a Terezínem. Vězni pocházeli z věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín.
Incident byl údajně nahlášen veliteli zpravodajské školy. Nic se však nedělo. Lallierovi bylo v té době 19 let. Po válce, v době, kdy byl válečným zajatcem, o této události vyprávěl britským úřadům. V roce 1946 byl propuštěn do Bamberku. Poté pracoval pro americkou tajnou službu, kterou o tom rovněž (neúspěšně) informoval. Dostal úkol ve Švýcarsku, kde objevil klášter, který nacisté využívali jako pašerácké centrum pro Jižní Ameriku. V roce 1948 odjel do Vídně a studoval světový obchod na vysoké škole. Později odešel do Kanady a stal se profesorem ekonomie v Montrealu. Na podzim roku 1997 se dozvěděl o práci lovce nacistů Rambama, který vypátral více než 160 nacistických zločinců. Takto se rozjel případ Julia Viela. Soud se konal ve Stuttgartu. Zástupci památníku museli vypovídat jako soudní znalci.
