Vítězslavu Ledererovi se poprvé podařilo uprchnout z terezínského Rodinného tábora v Osvětimi. Z Rodinného tábora uprchl 5. dubna 1944 v převlečení za esesáka spolu se strážným (SS-velitel roty Victor Pestek, který se zamiloval do židovské dívky).
Vypráví o tomto útěku: „Dohodnutého dne se v okně strážnice SS u brány do Rodinného tábora třikrát rozsvítilo červené světlo. V tu chvíli jsem otevřel dveře umývárny a v uniformě SS-velitele čety se stříbrnou šňůrou „zvláštní služby“ jsem nasedl na kolo, které mi bylo přiděleno. Se zdviženou rukou v hitlerovském pozdravu jsem projel železnou bránou Rodinného tábora. Můj „kolega" Ss-velitel roty Viktor Pestek, který měl v té době službu, mi otevřel bránu. Svému nástupci, který po něm převzal noční službu, oznámil, že odjíždí na dovolenou. V doprovodu Pesteka jsem prošel řetězcem stanovišť. Heslo „kalamář" nám otvíral závory. Když jsme s Pestkem dorazili v půl deváté večer na nedaleké osvětimské nádraží, stačili jsme naskočit do přijíždějícího rychlíku."
Lederer a Pestek překročili hranice bez problémů a byli již v Praze, když byl jejich útěk v Osvětimi zaznamenán. Pokračovali do Plzně, kde našli svůj první úkryt.
Lederer okamžitě navázal kontakt s terezínskými vězni. Díky podpoře přítele Veseláka z Travčic se mu podařilo třikrát nepozorovaně dostat do ghetta (sám byl vězněm v Terezíně) a setkat se se skupinou přátel. Patřili k nim Leo Holzer (velitel hasičského sboru), Jirka Petschauer (strážce ghetta) a Otto Schliesser (člen rady nejstarších). Informoval je o likvidaci terezínského Rodinného tábora v Osvětimi a o masových vraždách v Březince. Zatímco jeho přátelé mu věřili, pro většinu vězňů v ghettu zněly jeho zprávy neuvěřitelně. Přece ještě dostali (nesprávně datované) pohlednice z Rodinného tábora. Lederer návštěvu zopakoval a přivezl vězňům zbraně a součástky pro sestrojení rádia. Vypracoval zprávu o událostech v Osvětimi a díky pomoci majitele lodi v Kostnici se mu ji podařilo předat Mezinárodnímu červenému kříži v Ženevě.
Victor Pestek zemřel při pokusu osvobodit svou přítelkyni (jistá Renée Neumannová) z Osvětimi-Březinky. Ledererovi se podařilo znovu uprchnout a skrýval se se svými přáteli v ghettu. Nepodařilo se mu přesvědčit vězně v ghettu o nutnosti ozbrojeného povstání, a když mu hrozilo odhalení, opustil ghetto a přidal se k partyzánům na Slovensku. Po potlačení Slovenského povstání odešel na Zbraslav, kde až do konce války pracoval pro partyzánskou skupinu.
