Heinrich Liebrecht byl jako židovský křesťan vězněný v Terezíně od září 1942 do října 1944. Své vzpomínky a úvahy vydal v knize „Nicht mitzuhassen, mitzulieben bin ich da...Mein Weg durch die Hölle des Dritten Reiches" Freiburg im Breisgau 1990 (Jsem tu abych miloval, ne abych nenáviděl... Má cesta peklem Třetí říše“). Tato kniha má velký význam a je důležitým pramenem pro pochopení událostí v Terezíně a jeho okolí.
Liebrecht přijímá Adlerovu charakteristiku „nuceného společenství“ a domnívá se, že nucené společenství nemůže nikdy ani v největší nouzi rozvinout skutečného ducha společenství, ale naopak musí vést k ještě tvrdšímu egoismu mezi lidmi zbavenými svobody.
Podle Liebrechta existovala zjevná materiální nerovnost mezi německými a českými Židy. Přičítal to tomu, že čeští Židé, kteří byli v ghettu přítomni jako první, obsadili všechny klíčové pozice v samosprávě. Byli to čeští Židé, kteří se starali o stravování, veškerý materiál a obytné prostory.
Sám Liebrecht pracoval nejprve v dopravní koloně, pak v mrtvolném oddíle, jako nosič brambor, nosič potravin a nakonec jako vedoucí transportní kolony.
