Holandský Žid. Meijers byl také takzvaným „zvláštním případem“. Profesor Leidenské univerzity se v roce 1940 účastnil studentských stávek proti nacistům v Leidenu a později byl jako Žid internován. Jeden jeho známý nabídl vysokou částku, aby Meijers a jeho rodinu od SS vykoupil a získal povolení k výjezdu do Švýcarska. Ta byla zamítnuta kvůli Meijersově účasti na studentské stávce v Leidenu. Meijers však nebyl poslán hned do Terezína, ale do městečka Barneveld, kde Židé pod ochranou dvou státních sekretářů žili až do září 1943. Poté byla skupina převezena do > Westerborku, odkud byli v září 1944 spolu s Meijersem deportováni do Terezína.
Meijers byl jmenován do Rady starších v rámci reorganizace Rady starších po podzimních transportech v roce 1944, byl jedním ze starých mužů v tomto orgánu a dožil se osvobození. Po osvobození se Meijers prohlásil za vůdce „Holanďanů“, ne bez odporu z řad nizozemských Židů, navázal kontakt s princeznou Juliane a nizozemskou královskou rodinou a snažil se prosadit repatriaci nizozemských Židů do jejich vlasti. V této době se Meijers údajně stavěl proti návratu „německých Holanďanů“, tj. Židů z Německa, kteří po roce 1933 uprchli z Německa a usadili se v Nizozemsku.
