(1917 - 1943)
Po anexi Rakouska v březnu 1938 pracoval Menczer jako člen sionistické mládežnické organizace Gordonia pro mládežnickou aliju. V březnu 1939 doprovázel jménem organizace jednu skupinu Mládežnické alije do Palestiny. Z pocitu povinnosti vůči židovské mládeži, která zůstala ve Vídni, se vrátil. Nevyužil ani další příležitost k emigraci. V září 1939 byl Menczer jmenován vedoucím Mládežnické alije ve Vídni. Poté, co v roce 1940 již nebyl útěk možný, soustředil svou činnost na vzdělávání ve vídeňské Škole mládežnické alije, kterou pravidelně navštěvovalo 400 žáků. Pod jeho vedením se různé sionistické mládežnické organizace spojily do sdružení, v jehož čele Menczer stanul jako ředitel. Udržoval také kontakty se sionistickými mládežnickými organizacemi v Polsku (Bedzin a Sosnowiec), které mohl navštívit koncem roku 1940.
Po zákazu zařízení Mládežnická alija v Rakousku byl Menczer deportován do tábora nucených prací poblíž Lince. Do Vídně se vrátil 14. září 1942 a 24. září byl převezen do Terezína. Tam se stal vedoucím mládeže a v listopadu členem Hechaluze.
V srpnu 1943 se Menczer připojil ke skupině, která se starala o 1200 dětí přivezených z Bialystoku do Terezína. Dne 5. října téhož roku byl Menczer spolu s dětmi deportován do Osvětimi, kde byl zavražděn.
