Mirel byl vězněm ve varšavském ghettu, kde ho během povstání v dubnu 1943 esesáci spolu s 62 společníky vyhrabali z bunkru.
2. května 1943 byl převezen do Majdanku. Po selekci příchozích byly všechny ženy a děti poslány do plynové komory. Mirel zůstal v Majdanku až do konce roku 1943 a poté byl po další selekci poslán do tábora ve Skaržsku Kamienné, kde panovaly kruté podmínky a kde musel pracovat pro firmu „Hasag“. Tábor byl zrušen v srpnu 1944. Mirel byl poslán do Buchenwaldu a poté do tábora Schlieben, kde muselo 6 000 Židů pracovat 14 hodin denně na výrobě bazuk. Při náletu bylo zabito více než 100 vězňů. Mirel byl evakuován do Terezína, kam se dostal po 14denní cestě vlakem.
