V roce 1948 Musy v místopřísežném prohlášení velmi podrobně popsal akce, které podnikl od podzimu 1944, aby osvobodil Židy z německého područí prostřednictvím osobního jednání s Himmlerem. Prostřednictvím prostředníků, včetně Himmlerova osobního lékaře Kerstena a Schellenberga, se v říjnu 1944 uskutečnila schůzka s Himmlerem ve Vídni. Mimo jiné jednal s Himmlerem o propuštění Židů z táborů do Švýcarska, s čímž Himmler v zásadě souhlasil. „Vzpomínám si, že Himmler uvedl počet 500 000 Židů, kteří by mohli připadat v úvahu pro tuto akci.“
Musy se domníval, že se mu podařilo dosáhnout toho, aby Himmler zastavil pokračování transportů na Východ. Na oplátku požadoval „nákladní i osobní auta“, stejně jako před téměř půl rokem ústy Eichmanna od Branda v Budapešti, nechal se ale Musym přesvědčit, aby platil v devizách. Švýcaři dosáhli u McClellanda, zástupce Rooseveltova výboru pro válečné uprchlíky toho, že 5 000 000 švýcarských franků „Ortodoxního rabínského sdružení v USA a Kanadě“ mohlo být uloženo ve švýcarské bance. 12. ledna 1945 se Musy znovu sešel ve Wildbadu (Schwarzwald s Himmlerem), který souhlasil s propuštěním Židů z táborů a pověřil Obersturmbannführera Franze Göringa realizací. Takto se 5. února 1945 uskutečnil transport z Terezína. Kaltenbrunner to tajně donesl Hitlerovi, který napříště všechny akce tohoto druhu zrušil. 5 000 000 švýcarských franků pak nebylo vyplaceno Himmlerovi, ale vráceno Američanům.
