Handa Pollak se narodila 4. listopadu 1931 v Praze. Dětství prožila v Olbramovicích, malé vesnici asi 60 kilometrů jižně od Prahy, kde její rodina vlastnila rozsáhlý statek. Když byly Handě čtyři roky, její rodiče se rozešli. Alice Pollaková nebyla stvořena pro život na venkově (byla sestřenicí slavného pražského kapelníka Karla Ančerla).
Handa vyrůstala v péči svého otce, kterému pomáhala chůva Jitka. Židovská tradice se v rodině nepěstovala, a tak se Handa o židovském náboženství dozvěděla až ve škole. V jejím prvním vysvědčení stálo v rubrice náboženství „židovské“. Tehdy hodně plakala a ptala se otce, proč má něco úplně jiného než její spolužačky. „Ano, jsme Židé,“ odpověděl otec. „Ale to není tak důležité. Jsme Češi jako všichni ostatní.“
15. března 1939 vstoupil Wehrmacht do „zbytku Čech". Nekonečný průvod německých vojáků procházel Olbramovicemi směrem na Prahu. Pak začala omezení pro Čechy a zejména pro Židy. Na vstupní bráně do dvora bylo velkými písmeny napsáno „Židi ven“. Karel Pollak a jeho dcera hledali útočiště u příbuzných v Praze. Někdy žila Handa s jednou z otcových sester, jindy s bratrem, pak nějaký čas s matkou v Praze-Dejvicích. Nakonec se Handa vrátila k otci do bytu jeho sestry Haničky v Praze na Smíchově.
Na podzim 1941 byl Karel Pollak spolu s dalšími mladými muži přidělen do „rekonstrukčního oddílu“ v Terezíně. 24. listopadu 1941 přijelo do Terezína 342 mladých mužů. Byli to řemeslníci a dělníci, kteří měli za úkol připravit vše pro ghetto. „Řekli nám, že můžeme jet každý víkend domů," řekl Karel Pollak, „ale to byla lež.“ Handa byla bez otce asi šest měsíců. V červnu 1942 byla spolu se svou tetou Haničkou deportována do ghetta v Terezíně. Přišla do dětského domova L 410 a seznámila se s ostatními dívkami z pokoje 28, včetně Helgy Pollak, se kterou se spřátelila.
Handa žila v pokoji 28 dětského domova L 410 více než dva roky, poté byla 23. října 1944 spolu s dalšími dívkami z tohoto pokoje transportována do Osvětimi. V táboře zůstala asi týden. Nahá a se zdviženýma rukama musela projít kolem Mengeleho. Protože byla poměrně velká a vyvinutá, byla zařazena do skupiny mladých židovských žen, které byly deportovány z Osvětimi do saského Oederanu na práci v chemické a muniční továrně. Firma „Agricola GmbH-Werk K, Deutsche Kühl- und Kraftmaschinen GmbH“ byla pobočným táborem koncentračního tábora Flossenbürg. S blížící se frontou měli být vězni převezeni do jiného koncentračního tábora. Protože však všude panoval chaos, cestovali celé týdny z jednoho místa na druhé v otevřených dobytčácích. Handa se do Terezína vrátila jedním z transportů na konci dubna 1945 a byla zde osvobozena. 12. května se Handa vrátila do Prahy se svou přítelkyní Tellou. Zde marně čekala na návrat svého otce. Nakonec Handa strávila několik týdnů v Olbramovicích u spřátelené rodiny. Zde se dozvěděla o smrti svého otce. Karel Pollak zemřel 9. března 1945 v jednom z pobočných táborů koncentračního tábora Dachau. Trpěl tyfem, byl zcela vyčerpaný a ztratil veškerou odvahu žít.
Handa byla jedinou z 31 deportovaných příbuzných, kdo přežil. Chodila na pražské gymnázium, učila se hrát na klavír a podporovala ji kamarádka Tella a strýc Karel Ančerl. Stále více se přidávala k okruhu kolem Hanky Wertheimerové, který chystal vystěhování do Palestiny. Na jaře 1949 přijela do Izraele s mládežnickou skupinou Alija. Tella ji krátce nato následovala. Nový domov našla v kibucu Hachotrim. Je vdaná, má čtyři děti a dva adoptované syny.
